Strasti korektorů

Článek pana redaktora Tučka ve mně vzbudil vzpomínky na mé dlouholeté působení v hudební redakci, kde se také sběhly různé "veselé příhody z natáčení". Je to pár desetiletí, co jsem se v Gramorevue podělila s veřejností o největší perlu z oblasti překlepů, jakou jsem kdy zažila, a ráda ji dnes zopakuji i pro mladší generaci čtenářů. Výrobní referentka přiběhla za kolegyní mávajíc už imprimovaným tiskem známé skladby a s líčeným zděšením se jí zeptala: "Maruško, vážně se to takhle jmenuje?" – Na titulním listě se skvěl titul vyvedený palcovým písmem: Antonín Dvořák – Humoserka.