Své říjnové „grandiózní, zářivé, navždy obdivované a nejvelkolepější vítězství“ (Jiří Paroubek) sociální demokraté využili k revoluci v dosud relativně poklidných vztazích krajů s vládou. Objevili jejich potenciál v boji o moc. V čele jde samozřejmě David Rath. Ten už mimo jiné pohrozil, že bude sabotovat prodej pražského letiště, vložil se do stavby pražského městského okruhu a oznámil záměr blokovat americký radar tak, že v Brdech zřídí národní park nebo chráněnou krajinnou oblast, Rozhodl se zřídit středočeskou univerzitu, což je plán, k němuž by mělo říct svoje ministerstvo školství vzhledem k tomu, že by muselo financovat její provoz.
Rath předvádí, že je ochoten udržovat vztahy Středočeské sociálnědemokratické republiky s vládou ve stavu permanentní krize. Na nástroje krajské samosprávy se dívá ne primárně z hlediska zájmu Středočechů, ale možností nátlaku na vládu. Už dřív ukázal, jak umí konvertovat jednu formu moci na jinou, když svou odborářskou kariéru proměnil v kariéru politickou (a taky podnikatelskou). Teď si zkusí konvertovat moc krajské samosprávy na moc celostátní.
Politikovi se po ztrátě pozic v krajích, jakou utrpěla naše vláda, aspoň musí mihnout hlavou myšlenka na to, že by mohl kraje trochu přidusit -jistě existují způsoby, jak jim utáhnout kohoutky tak, aby byla vláda z obliga. Není to pěkné, ale v tomto případě by vláda jen reagovala na apetit socialistických hejtmanů. Poté co by si obě strany ujasnily, že po zlém to nikam nepovede, by se mohly dohodnout na nějakém modelu soužití, jenž by nakonec sloužil všeobecnému prospěchu.
Jenže vládní strany jsou slabé, rozhádané a neschopné myslet na budoucnost. Zatímco u Ratha by nepřekvapilo, kdyby už nechal tajně prověřit, jak Praze zavřít pitnou vodu, vláda, jak se zdá, si teprve bude muset udělat právní analýzu vracení poplatků. Hejtmani mají víc štěstí než rozumu.
Rath předvádí, že je ochoten udržovat vztahy Středočeské sociálnědemokratické republiky s vládou ve stavu permanentní krize. Na nástroje krajské samosprávy se dívá ne primárně z hlediska zájmu Středočechů, ale možností nátlaku na vládu. Už dřív ukázal, jak umí konvertovat jednu formu moci na jinou, když svou odborářskou kariéru proměnil v kariéru politickou (a taky podnikatelskou). Teď si zkusí konvertovat moc krajské samosprávy na moc celostátní.
Politikovi se po ztrátě pozic v krajích, jakou utrpěla naše vláda, aspoň musí mihnout hlavou myšlenka na to, že by mohl kraje trochu přidusit -jistě existují způsoby, jak jim utáhnout kohoutky tak, aby byla vláda z obliga. Není to pěkné, ale v tomto případě by vláda jen reagovala na apetit socialistických hejtmanů. Poté co by si obě strany ujasnily, že po zlém to nikam nepovede, by se mohly dohodnout na nějakém modelu soužití, jenž by nakonec sloužil všeobecnému prospěchu.
Jenže vládní strany jsou slabé, rozhádané a neschopné myslet na budoucnost. Zatímco u Ratha by nepřekvapilo, kdyby už nechal tajně prověřit, jak Praze zavřít pitnou vodu, vláda, jak se zdá, si teprve bude muset udělat právní analýzu vracení poplatků. Hejtmani mají víc štěstí než rozumu.
