Zdálky to možná není tak zřejmé, ale střelec z Palachova náměstí zasáhl Prahu, naše kruhy doslova do srdce. Každý druhý na „fildě“ studoval, každému prvnímu tam studuje či studovalo dítě. Navzdory vznešenému názvu Filozofická fakulta se na fildě učí tak profánní obory jako sociologie, divadelní věda, historie či sociální práce – nemluvě o tom, že bohemistů je mezi novináři asi víc než certifikovaných žurnalistů.
Dokonce i mnozí Pražané, kteří na FF ani příbuzných humanitních fakultách nestudovali, se občas stavili ve velké aule na přednášku nějaké mimořádné osobnosti – a to nejen z vnitřního okruhu FF UK, ale zhusta i hostů z jiných akademických pracovišť či ze světa.
Nejen to. Každý tady zná někoho, kdo odešel těsně před střelbou, kdo se musel zabarikádovat, kdo je mezi zraněnými a – bohužel – i zavražděnými.
Univerzita Karlova má v Praze spoustu fascinujících budov se zcela unikátní atmosférou a akademickým kmenem – v Karlíně, na Malostranském náměstí, na Smetanově nábřeží, na Albertově, na Klárově, v Dejvicích, v Troji či třeba v Celetné ulici. Ale žádná budova není tak centrální a neměla takový vliv na české mylšení jako hlavní budova FF UK na Palachově náměstí.
Nedávejme pachateli publicitu. Policie vyvrací fámy a lži, uvedl Rakušan |
Stavit se na Palacháči – obzvláště v časech, kdy bylo v přilehlé Kaprově ulici proslulé knihkupectví Fišer – bylo součástí týdenní rutiny i těch, které studijní povinnosti vedly převážně jinam.
Prvotní celkem pochopitelný impulz proměnit školu v bezpečnou pevnost je tak vposledku v přímém rozporu s její skutečnou funkcí: být centrem skutečné univerzitní vzdělanosti, tedy potkávání akademiků, studentů i veřejnosti různých oborů.
Autor nebude fušovat do práce expertům na terorismus a ochranu obyvatelstva, nebude brojit pro ani proti v otázce bezpečnostních rámů. Jen se snaží formulovat, jak zásadně protichůdné potřeby od vysokých škol máme: aby byly bezpečné a zároveň otevřené.
Prezident Spojených států i jeho žena se modlí za oběti střelby v Praze, uvedla mluvčí Bílého domu. Z českých politiků se takových slov nikdo neodvážil – ani ti, kteří se Pánubohu nevyhýbají. Chlívku to přijde podivné: agnostici se nestydí mluvit o posílání energie, ale věřící se bojí mluvit o modlitbě. Možná by tohle unikátní české tabu mohl někdo konečně prolomit.
