Důvěra je vzácné zboží a nastoluje se jen pomalu. Křovák v jihoafrické polopoušti ze zkušenosti ví, že gazela přijde k napajedlu v tu a tu minutu, ale nechápe, jak my, Zápaďané, můžeme důvěřovat jízdnímu řádu -kusu popsaného papíru. A obráceně. My Zápaďané víme, že slibuje-li ten popsaný papír příjezd v tu a tu minutu, tak autobus přijede, ale nechápeme, jak může lovec z Kalahari důvěřovat v příchod gazely. Říká se tomu střet civilizací. Tu naši prostě charakterizuje důvěra v popsaný papír, jízdní řád, tištěný dokument, v poštu.
Kde se vzal monopol pošty na přepravu zásilek? Proto, že je lepší, levnější, rychlejší než alternativy? Ne. Proto, že my, společnost, stát prostě poště důvěřujeme. Než bychom si dojednávali pro zásilky speciální pojištění, svěříme je poště. Ale co teď, když víme, že zásilky se mohou systematicky krást? Že pokuta, nanejvýš podmínka, pro odpovědného člověka nám nic nevrátí? Ta zažitá důvěra v popsaný kus papíru, v civilizaci pošty, je pryč - a s ní i poslední argument, proč by pošta měla mít nějaký monopol.
Kde se vzal monopol pošty na přepravu zásilek? Proto, že je lepší, levnější, rychlejší než alternativy? Ne. Proto, že my, společnost, stát prostě poště důvěřujeme. Než bychom si dojednávali pro zásilky speciální pojištění, svěříme je poště. Ale co teď, když víme, že zásilky se mohou systematicky krást? Že pokuta, nanejvýš podmínka, pro odpovědného člověka nám nic nevrátí? Ta zažitá důvěra v popsaný kus papíru, v civilizaci pošty, je pryč - a s ní i poslední argument, proč by pošta měla mít nějaký monopol.
