Nechci se pozastavovat nad tím, že zástupce sdružení, které na svých stránkách věnuje nejméně dvacet textů tématu biopotravin a jejich značení, hledá neúspěšně výraz biopárky ve vyhlášce (označování biopotravin je jasně definováno Nařízením Rady 2092/91). Nekomentuji ani, že autorka zaměňuje význam pojmů maloobchodní a velkoobchodní ceny. Asi to překvapí, ale i biovýrobce dnes vytváří maloobchodní cenu výrobku snad už jen na tržnici. Skutečnost, že se v textu pouští do srovnávání cen biopotravin, aniž by si svá tvrzení jakkoliv ověřila, svědčí o jediném. Buď zatraceně rychle střílí od pasu nebo neumí trojčlenku. Na představitele spotřebitelské organizace úctyhodný výkon.
Přes výčet nesrovnalostí včetně přerodu uschlého dusičnatého celeru v čistý dusitan, souhlasím plně s autorkou, že příliš marketingu může být někdy i dobré věci na škodu. Má-li jeden denně v mailu info o vzrůstu bioprodeje z nuly na nula kousek, v každém časopise, který otevře, se dozví, že bio je „in“, a při nákupu v nejmenovaném řetězci mu nejmenovaný mistr světa podsouvá z plakátů bioigelitku, není divu, že biozahořkne.
Přibližně 60 % procent biopotravin v našich obchodech pochází z dovozu, lokální produkce je minimální a ta masná pokulhává nejvíc. Střelba do výrobce, který jako jediný v celém moravském regionu (pro informaci: je v něm 170 ekologických chovů skotu bez tržní produkce mléka) provozuje certifikovanou zpracovnu masa, je v tomto kontextu lacinou náhražkou líného novináře. Kdyby bylo bio takový „vejvar“ pro výrobce, asi bychom o ně zakopávali na každém kroku. Zmínku o botulotoxinu v párcích záměnou za dusitanové soli považuji za SOS novinářské etice.
Pro skutečné zájemce o téma biopotravin, potažmo biopárků: Užívání dusitanových solí je v bioprodukci (s určitými omezeními) povoleno, ledkování, nejen celerových polí, od nepaměti přísně zakázano. Přítomnost separátu se ze zákona uvádí na každé uzenině. Ony inkriminované párky mají 80% bio hovězího masa a namísto dusitanových solí citronan sodný. Jsou zpracovávány při 80° C. Teplota, při které bakterie produkující botulotoxin spolehlivě umírají. Že mají párky červenohnědou barvu, výrobci nevadí. Jsou totiž ze skutečného masa.
Text paní Pickové svědčí buď o zaujatosti nebo jednoduše o tom, že strefovat se do bio je mezi novináři teď prostě „in“. Ti zodpovědnější to však dělají přinejmenším s nějakou dávkou tématických znalostí. Doufám, že jiná vyjádření paní Pickové nejsou také jen její fantazií.
Přes výčet nesrovnalostí včetně přerodu uschlého dusičnatého celeru v čistý dusitan, souhlasím plně s autorkou, že příliš marketingu může být někdy i dobré věci na škodu. Má-li jeden denně v mailu info o vzrůstu bioprodeje z nuly na nula kousek, v každém časopise, který otevře, se dozví, že bio je „in“, a při nákupu v nejmenovaném řetězci mu nejmenovaný mistr světa podsouvá z plakátů bioigelitku, není divu, že biozahořkne.
Přibližně 60 % procent biopotravin v našich obchodech pochází z dovozu, lokální produkce je minimální a ta masná pokulhává nejvíc. Střelba do výrobce, který jako jediný v celém moravském regionu (pro informaci: je v něm 170 ekologických chovů skotu bez tržní produkce mléka) provozuje certifikovanou zpracovnu masa, je v tomto kontextu lacinou náhražkou líného novináře. Kdyby bylo bio takový „vejvar“ pro výrobce, asi bychom o ně zakopávali na každém kroku. Zmínku o botulotoxinu v párcích záměnou za dusitanové soli považuji za SOS novinářské etice.
Pro skutečné zájemce o téma biopotravin, potažmo biopárků: Užívání dusitanových solí je v bioprodukci (s určitými omezeními) povoleno, ledkování, nejen celerových polí, od nepaměti přísně zakázano. Přítomnost separátu se ze zákona uvádí na každé uzenině. Ony inkriminované párky mají 80% bio hovězího masa a namísto dusitanových solí citronan sodný. Jsou zpracovávány při 80° C. Teplota, při které bakterie produkující botulotoxin spolehlivě umírají. Že mají párky červenohnědou barvu, výrobci nevadí. Jsou totiž ze skutečného masa.
Text paní Pickové svědčí buď o zaujatosti nebo jednoduše o tom, že strefovat se do bio je mezi novináři teď prostě „in“. Ti zodpovědnější to však dělají přinejmenším s nějakou dávkou tématických znalostí. Doufám, že jiná vyjádření paní Pickové nejsou také jen její fantazií.
