V polském politickém životě je jistě řada věcí, které se mi nelíbí (a některé se velice nelíbí i orgánům Evropské unie), ale člověk snad nechodí k sousedům proto, aby jim už od dveří vytýkal, že mají v bytě nepořádek a že se špatně chovají.
Tato prezidentova cesta ale hlavně vybízí k úvaze, co dál s Visegrádem. Mám k visegrádskému společenství velkou náklonnost. Trochu je to dědictví minulosti: vznik někdejší visegrádské trojky jsem vnímala jako navázání na spolupráci československých, polských a maďarských disidentů a pochopitelně jsem ho vítala.
Dnes se nad ním vznáší otazník: má ještě takové spojenectví smysl, když se vnitřní politika jednotlivých zemí liší?
