Světové výstavy Expo v novém tisíciletí, to je v podstatě anachronismus, je to akce, jejíž smysl se v globálním světě vytrácí. Vozit draze doklady o kultuře, umění a dalších oborech lidské činnosti toho či onoho státu na jedno místo v době, kdy se informace šíří rychlostí světla a kdy nové technologie umožňují sofistikovanou virtuální prezentaci čehokoliv, se jeví dosti pošetilé.
Koncept světových výstav je starý jeden a půl století a není divu, že je přežitý – při každém Expu, které se od roku 2000 koná zpravidla jednou za pět let (pokud to zrovna nepřekazí pandemie), se organizátoři a píáristi snaží upoutat potenciální návštěvníky souborem klišé a frází. Mávají bezobsažnými hesly, jimiž se snaží navodit dojem, že bez takových výstav nebude svět propojený a jeho budoucnost bude vážně ohrožena. Už při takových prohlášeních by se měla rozsvítit červená kontrolka.
