Prof. Zdeněk Kolíbal mě ve svém článku bojujícím proti letnímu času nařkl, mimo jiného, z toho, že jsem se uchýlila ke skutečné „podpásovce“, když jsem na tiskové konferenci v říjnu 2008 prý podpořila posouvání hodin citátem z Babičky „V létě vstávala babička ve čtyři a v zimě v pět hodin.“ Domnívám se, že „podpásovky“ se dopustil spíše prof. Kolíbal vytrháváním vět z kontextů a nereflektováním plné složitosti problému. Ve svých vyjádřeních k letnímu času, a bylo jich mnoho, jsem vždy říkala, že pokud se již letní čas zavádí, mělo by se tak stát nejméně o měsíc později, nejlépe až v květnu, aby lidé po jeho zavedení vstávali do denního světla. Přirozené ranní intensivní osvětlení jim totiž umožní, aby se jejich vnitřní hodiny rychle předběhly a srovnaly se s novým časem společnosti. Svá vyjádření, doložená pečlivým rozborem, jsem opakovaně posílala na Ministerstvo práce a sociálních věcí, naposledy před přijetím zákona o zavedení letního času na léta 2007-2013 naším parlamentem. V té době však již byl přijat tento zákon v EU. Obrátila jsem se i na své evropské kolegy z projektu EU „EUCLOCK“ o biologických hodinách, abychom zaslali našim vládám společné stanovisko o možné škodlivosti zavedení letního času již v časném jaru. Moje výzva se však bohužel nesetkala s odezvou.
Letní čas již svým názvem naznačuje, že by měl platit v létě, a rozhodně ne celých sedm měsíců v roce. Na to jsem vždy upozorňovala. I ta „Babička“, z níž jsem citovala, jistě nezačala vstávat ve čtyři již na konci března, ale až později. Nicméně otázka, zda letní čas ano či ne není tak jednoduchá. V angličtině se tento čas nazývá „daylight saving time“,tj. čas šetřící světlo. A na tomto čase se nám skutečně doba pro venkovní aktivity po návratu z práce v pozdním jaru či v létě prodlužuje: více hodin můžeme věnovat péči o zahrádku, jízdě na kole, procházce. Mnoho lidí rádo využívá takto získané jedné hodiny odpoledního času při přirozeném osvětlení.
Vážím si každé občanské angažovanosti pro dobro lidí. Po přečtení článku prof. Kolíbala jsem si však nebyla jista, proti čemu pan profesor bojuje. Jen proti letnímu času? To bychom se ale mohli spolu dohodnout, proč, zda a co je možné v tomto ohledu udělat. Proti jedné„akademičce“? Proti Straně zelených, jejíž členkou nejsem a která s mými vyjádřeními nemá nic společného? Jsem zvyklá, že v akademické obci, k níž prof. Kolíbal jako vysokoškolský vědec a pedagog i já patříme, se vedou seriózní diskuse o problému a hledá se jeho řešení. Agresivita vyjádření, kterou zvolil prof. Kolíbal, do akademické obce určitě nepatří.
