Teď se nad panem poslancem stahují mračna skandálu. Zatím jde o jeho tak říkajíc mravní kredibilitu. Jakási parlamentní zpravodajka poskytla deníku Aha! zevrubnou zprávu o svých intimních vztazích s poslaneckým rebelem.
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
Pan poslanec si údajně získal její srdce vydíráním: dal jí prý najevo, že jinak než přes něho kariéru neudělá. Na základě toho se sblížili a jí začal imponovat jeho intelekt. (Tomu se v případě únosů letadel, pokud se nemýlím, říká stockholmský syndrom).
Vztah trval čtyři roky, nyní skončil, mimo jiné i pro politické neshody (novinářka se ve sporu Tlustý - Topolánek postavila na stranu premiéra).
Novinářka je dobrá známá Topolánkova neoficiálního poradce Dalíka.
Topolánek si svůj zápas s Tlustým musí dobojovat. Jde o to, kdo s koho. Je to ovšem zápas politický. A z toho hlediska je uvedená story jednak irelevantní, jednak velmi podezřelá.
Buď ta dáma mluví pravdu, a pak je hodná politování. Dřív lidé pro kariéru vstupovali do KSČ, dnes vstupují do postele. To druhé je tradičnější a příjemnější, nicméně je třeba zdůraznit, že tam vstupují nikoli pro kariéru an sich, ale pro kariéru o hodně snadnější. Kariéra se dala a dá dělat bez KSČ i bez postele. O paní novinářce jsme se tedy dozvěděli dost, zato o panu poslanci vlastně jen to, že ji rozbil postel a sežral čokoládu. Obojí je z hlediska jeho politického sporu s premiérem nezajímavé.
Nebo ta dáma opravdu nemluví, a pak to připomíná rozjezd případu Čunek. Nezaslechla snad taky něco o půl mega?
Celý případ je dalším, byť zatím drobným svědectvím, jak v naší politice zdomácňují čuňácké manýry. Tím nemám na mysli ani tak paní novinářku a už vůbec ne deník, který to zveřejnil (dělá jen svou práci). Nýbrž neznámého pachatele, který tuhle medializaci rozpracoval.
Fuj.
