Toporní jsou prázdní funkcionáři, ne dělníci

„Možná ho uspokojoval údajný údiv západních delegací, když na Hradě nenašly v nejvyšší funkci toporného dělníka jako v okolních socialistických státech, ale vzdělaného bývalého advokáta,“ píše v jinak velmi dobrém článku o Husákovi Tomáš Brzobohatý. Být však dělník, budu bránit svůj stav před zesměšněním. Brzobohatý jako dramaturg ČT bude ze své profese znát nezapomenutelnou scénu z filmu My fair lady, kde popelář Doolittle přijde k profesoru Higginsovi, šarmatním gestem si čepicí opráší naleštěnou koženou pohovku a spustí svou řeč. Vážený profesor pak už může jen žasnout a vybírat trefné příklady spontánních rétorických efektů, jimiž tento dělník disponuje. A nejen výborně zahraný Doolittle z tohoto místa, ale spousta vzácných dělníků mne jako intelektuála provázela životem, když jsem se ocitl ve výrobě. Dodnes vzpomínám na jejich cit pro formu, přirozená gesta a přesvědčivé vystupování mnohých osobností, které jsem mezi nimi potkal. Leckterý vážený představitel by si z nich mohl brát příklad vnitřní integrity. Topornost není vlastností tzv. dělníků, ale především nadutých funkcionářů, a to zejména stranických napříč celým politickým spektrem. Schopnost souladně ovládat své tělo a umět se přitom přizpůsobovat novým situacím nesouvisí se společenskou třídou, ale s tím, jaký dotyčný či dotyčná má vztah k svému egu. Potud si mohl pan Brzobohatý vybrat příklady mnohem trefnější ze společenských vrstev vyšších, ba nejvyšších.