Nemohl jsem uvěřit vlastním očím, když na internetu vyběhla ta strašná zpráva. Bubeník Chinaski se zabil na motorce.
Zakládající člen a jeden z lídrů skupiny Chinaski nebyl jenom výborným bubeníkem, který se líbil holkám. Byl i skvělým textařem, ale nejen to.
„Víš, nikdy jsem nespoléhal na to, že se muzikou uživím, chtěl jsem na ní být nezávislý a mít jí jako koníčka,“ řekl mi před několika týdny, když jsem seděl v jeho firmě, uznávané kreativní reklamní agentuře. Kdo ví, že za sympatickými reklamními kampaněmi Poštovní spořitelny s panáčkem Kolbabou stojí právě Pavel Grohman! Jen pár zasvěcených.
Proti mně seděl pohledný chlap, chytrý, milý, příjemný. A to jsem dobře věděl, jak umí praštit do bubnů, že v rámci kapely občas umí praštit do stolu a svůj temperament ještě krotí v posilovně. Poznal jsem jeho druhou tvář. Tvář schopného podnikatele, který měl tolik nápadů, že je mohl ještě prodávat. Probírali jsme mé náměty, Pavel si listoval v mých básničkách a řekl: „Hele, až bude volněji, uděláme spolu nějakej hezkej text pro kapelu.“
Moc jsem se na tu práci těšil, jen jsem si nedokázal představit, kdy bude volněji. Obdivoval jsem člověka, který na maximálně profesionální úrovni dokázal zastat dvě velmi náročné profese, jeho sílu, jeho vitalitu, jeho temperament…
Tyto řádky píšu v okamžiku, kdy nikdo ještě přesně neví, jak se to stalo. Ale bojím se, že jej právě tento temperament možná stál život.
Nechť se tedy alespoň ta zbytečná a předčasná smrt stane mementem především pro ty, kteří usedají na silné motorky a děsí nás, poklidnější řidiče. Náhle se zjeví za námi, vedle nás či před námi, jako by spadli z nebe. Možná Pavel mezi tyto hazardéry patřil, možná ne. Ať už to bylo jakkoli, je to další příklad toho, jak i mladé, svalnaté mužské tělo je křehké v případě, kdy ztratí vládu nad řidítky silného stroje.
Zakládající člen a jeden z lídrů skupiny Chinaski nebyl jenom výborným bubeníkem, který se líbil holkám. Byl i skvělým textařem, ale nejen to.
„Víš, nikdy jsem nespoléhal na to, že se muzikou uživím, chtěl jsem na ní být nezávislý a mít jí jako koníčka,“ řekl mi před několika týdny, když jsem seděl v jeho firmě, uznávané kreativní reklamní agentuře. Kdo ví, že za sympatickými reklamními kampaněmi Poštovní spořitelny s panáčkem Kolbabou stojí právě Pavel Grohman! Jen pár zasvěcených.
Proti mně seděl pohledný chlap, chytrý, milý, příjemný. A to jsem dobře věděl, jak umí praštit do bubnů, že v rámci kapely občas umí praštit do stolu a svůj temperament ještě krotí v posilovně. Poznal jsem jeho druhou tvář. Tvář schopného podnikatele, který měl tolik nápadů, že je mohl ještě prodávat. Probírali jsme mé náměty, Pavel si listoval v mých básničkách a řekl: „Hele, až bude volněji, uděláme spolu nějakej hezkej text pro kapelu.“
Moc jsem se na tu práci těšil, jen jsem si nedokázal představit, kdy bude volněji. Obdivoval jsem člověka, který na maximálně profesionální úrovni dokázal zastat dvě velmi náročné profese, jeho sílu, jeho vitalitu, jeho temperament…
Tyto řádky píšu v okamžiku, kdy nikdo ještě přesně neví, jak se to stalo. Ale bojím se, že jej právě tento temperament možná stál život.
Nechť se tedy alespoň ta zbytečná a předčasná smrt stane mementem především pro ty, kteří usedají na silné motorky a děsí nás, poklidnější řidiče. Náhle se zjeví za námi, vedle nás či před námi, jako by spadli z nebe. Možná Pavel mezi tyto hazardéry patřil, možná ne. Ať už to bylo jakkoli, je to další příklad toho, jak i mladé, svalnaté mužské tělo je křehké v případě, kdy ztratí vládu nad řidítky silného stroje.
