Nadpis příspěvku Terezy Boučkové sice připouští, že její pohled je zaujatý, avšak v textu už vydává svoji vlastní zkušenost za všeobecnou pravdu. Píše: „Vím z vlastní zkušenosti, jak je těžké, ba skoro nemožné ustát tlak jinakosti svěřeného dítěte, když vyroste do puberty.“
Obávám se, že paní Boučková zdůvodňuje svoji neúspěšnou adopci dětí (nejde-li přímo o selhání) obecnou nemožností adopce. To je velmi nebezpečné a pokrytecké tvrzení. Volá, poněkud zpozdile, po „otevření celospolečenské i odborné diskuse“, jenomže odborníci jsou s adopcemi už mnohem dál, nehledě na tisíce úspěšných adopcí v praxi.
Obávám se, že paní Boučková zdůvodňuje svoji neúspěšnou adopci dětí (nejde-li přímo o selhání) obecnou nemožností adopce. To je velmi nebezpečné a pokrytecké tvrzení. Volá, poněkud zpozdile, po „otevření celospolečenské i odborné diskuse“, jenomže odborníci jsou s adopcemi už mnohem dál, nehledě na tisíce úspěšných adopcí v praxi.
