Ještěže byl článek Martina Weisse o Tibetu uveřejněn v rubrice s výhradou konformnosti s redakčním stanoviskem. V příspěvku totiž nelze souhlasit prakticky s ničím: 1) Srovnání s Kosovem je nesmyslné, Tibeťané nemají vlastní stát, kam by mohli z Tibetu odejít. 2) Výtka, proč neupozorňujeme na jiné národnostní útlaky, je nejen z kategorie „vy také bijete černochy“, nýbrž zejména směřuje k naprostému rozmělnění protestního úsilí. Taková demonstrace „prosti všemu národnostnímu útlaku na celém světě“ by byla Číně k smíchu, dokonce by se jí možná sami zúčastnili. Honit několik zajíců současně je k ničemu, úsilí je nutno soustředit na jediný cíl. 3) Zlehčování nesmírně těžké úlohy dalajlamy také není na místě. Když říká, že nepožaduje samostatnost, podřizuje svoji roli jedinému strategickému cíli, kterým je nepochybně právě samostatnost. Kdyby ji skutečně nepožadoval, už dávno by měl úřední palác v Pekingu a pobočky po celém Tibetu. 4) Vůbec nechápu, k čemu autorovi článku slouží poukazování na vizuální přitažlivost Tibetu a proč ji srovnává s teniskami teenagerů. Každá akce takového významu, jako je boj o svobodu, potřebuje nějakou symboliku, která by se vryla do paměti celému světu. U nás v boji proti komunismu to byli například Jan Palach nebo Václav Havel – o nich svět věděl a byl ochoten je podporovat stejně, jako nyní podporuje mandaly a modlicí (nikoli modlící) mlýnky.
Dalším nezanedbatelným a srozumitelným symbolem tibetské revolty je její konfrontace s letošní olympiádou v Číně a dodržováním lidských práv tamtéž. Nevím, do jaké míry si Tibeťané vybrali období těsně před olympiádou úmyslně, ale je velmi vhodné. Jsem přesvědčen, že za těchto okolností bychom měli letošní olympiádu bojkotovat a snažit se prosadit tuto myšlenku v celé EU. Případné námitky proti politizaci sportu by byly neopodstatněné, neboť ta už dávno nastala. Přece není v našem zájmu, aby naši olympijští sportovci asistovali při oslavě čínských samovládců stejně jako jejich předchůdci na Hitlerově olympiádě v Berlíně v roce 1936.
Jestli někde děláme při podpoře Tibetu chybu, tak jedině v tom, že je vlažná.
Dalším nezanedbatelným a srozumitelným symbolem tibetské revolty je její konfrontace s letošní olympiádou v Číně a dodržováním lidských práv tamtéž. Nevím, do jaké míry si Tibeťané vybrali období těsně před olympiádou úmyslně, ale je velmi vhodné. Jsem přesvědčen, že za těchto okolností bychom měli letošní olympiádu bojkotovat a snažit se prosadit tuto myšlenku v celé EU. Případné námitky proti politizaci sportu by byly neopodstatněné, neboť ta už dávno nastala. Přece není v našem zájmu, aby naši olympijští sportovci asistovali při oslavě čínských samovládců stejně jako jejich předchůdci na Hitlerově olympiádě v Berlíně v roce 1936.
Jestli někde děláme při podpoře Tibetu chybu, tak jedině v tom, že je vlažná.
