Nic jiného než údiv mi často nezbývá, když čtu či slyším komentáře o dění v církvi. Cítím se podobně jako sportovní příznivec, který se ve fotbalovém zpravodajství dozví, že poslední třetinu zápasu byli hráči nuceni odehrát na nekvalitním ledě. Ano, mluvím obrazně. Nevyčítám, samozřejmě, fotbalovému komentátorovi, že neumí hrát fotbal, a nežádám, aby o církvi psali jenom katolíci.
Jsem už zvyklý číst třeba např. o „pravidlech pro vysvěcování kněžích“ (LN 23.9.2005) Skloňovat inkriminovaná slova umím a termíny, které jsou k popisu inkriminovaných skutečností nutné, znám, takže si domyslím, co měl na mysli autor, když píše o (neexistující) „Kongregaci pro záležitosti církve“ (TÝDEN č.3/2006), protože jejím prefektem jmenoval kard.Ratzingera.
Těžší je, když informace předkládá fakta, která se skutečnosti podobají. Jako například článek Použijete papežova slova? Tak plaťte, říká Vatikán (LN 25.ledna 2006). Skutečná fakta si lze ověřit na webu Vatikánského knižního vydavatelství
http://www.vatican.va/roman_curia/institutions_connected/lev/docs_lev/news.htm.
Autorská práva měla od roku 1978 i slova Jana Pavla II. a týkala se i textů, které napsal před svým zvolením. Převzetí autorských práv spisů Josepha Ratzingera vydavatelstvím Libreria Editrice Vaticana bylo oznámeno už v květnu loňského roku. Praxe navíc byla a zůstává taková, že citace z papežových projevů v médiích se i nadále nezpoplatňují, a stejně tak se nezpoplatňují texty i celé knihy, které jsou vydávány za účelem evangelizace a nikoli komerce. Oněch v článku zmíněných 30 veršů Ratzingerových textů mělo ve skutečnosti 124 stran a prodávalo se za 10 Euro. Útěchou, byť slabou, může být jen to, že totéž otiskly některé polské i italské deníky, z nichž autor LN čerpal.
