Vida, víza!

Z našeho pohledu je to zasloužená a dlouho očekávaná kompenzace za to, že jsme Američanům věrnými spojenci. Nese to náklady a rizika -pro vojáky v Iráku a Afghánistánu i pro naši diplomacii v unii, kterou Američané provokovali svým halasným dělením na „starou“ a „novou“ Evropu. Že by si tu novou nějak opečovávali, to se ovšem říct nedá.

Takže jsme museli Američany přimět, aby myšlenku na zrušení víz vzali na vědomí, a pak jsme museli vysvětlovat svou pozici některým evropským zemím, pro něž unijní solidarita spočívá v tom, že se všechno má dělat tak, jak vyhovuje jim.

Tady už se dostáváme ke globálnímu pohledu: přišli jsme se svým požadavkem v době, kdy Amerika myslí naopak na zpřísnění vstupního režimu. Nové elektronické vízum, jež pro nás znamená zlepšení, bude pro západoevropské země, jež bezvízový styk dávno měly, představovat zhoršení. V éře, jež u nás začala stříháním drátů a pokračovala Schengenem, se pro většinu obyvatel zeměkoule možnosti cestování spíš smrskávaly. Je třeba si připomenout, jaké máme štěstí. A přemýšlet o tom, jak dlouho asi může trvat.