Jenže žádná veřejná diskuse nebyla, což potvrdila vzápětí i Markéta Pekarová Adamová, která zesměšňovala spekulace, které náhodně pronikaly na veřejnost. V jistém smyslu to korunoval Vít Rakušan, který přiznal, že Česká republika na tom není tak katastrofálně, jak to jeho vládní kolegové líčí.
Nechme politikům jejich politické řeči a jejich obdivovatelům, aby se sebepropagačními slovy opájeli, a ptejme se, kde jsou reformy. To, co představila koalice, není reforma ani s minimálními požadavky. Parametrické změny nejsou a nemohou být reformou. Je to „soubor vynucených opatření“ jak to nazvala Danuše Nerudová. Nejprve zkoumejme detaily, na které byla vláda skoupá, a teprve po tom hodnoťme, jak jsou opatření promyšlená.
Nové důchody budou nižší, odvody OSVČ i daně firem se zvýší, navrhla koalice |
Souhrnem, cíl politického úvodu byl jasný, voliči jsou hlupáci a patří jim to. My, ve vládní koalici, jsme nejlepší a všechny zachráníme a zaplatí to občané. Chcete lepší definici arogance?
Vláda chce šetřit víc na straně státu, což je dobře, ale zároveň ignoruje fakt, že stát neplní své povinnosti vůči občanům. Zpožďují se výplaty důchodů i nejrůznějších dávek a stát s tím zatím nic nedokázal udělat. Máme se uskromňovat proto, aby stát selhával ještě více?
Hlavně nemazat lidem med kolem úst, řekl nám pan ministr Jurečka, aneb, jak se praví ve filmové Pyšné princezně o daních a poddaných: Ať naříkají, ale ať platí.
