Racionální řešení dalších jednání vypadá následovně: k rozhovorům o důchodové reformě budou přizváni i tři zmiňovaní poslanci sólisté. A ti by pochopitelně měli stejnou sílu jako ostatní strany, jež do parlamentu kandidovaly s konkrétními programy. Další možnost, a tu naznačil včera předseda ČSSD Jiří Paroubek - dohodnout se s ČSSD, by ovšem poslala tři sólisty zpět k jejich poslanecké bezejmennosti. Ohledně důchodové reformy by to bylo velmi dobré i proto, že případná změna vlády by neznamenala i revizi parametrů důchodového systému. V tomto i několika dalších případech je takový postup jistě možný a žádoucí. V případě protiraketové obrany, tedy amerického radaru, se ČSSD veze na populistické vlně a řeč s ní zjevně nebude. Pokud chce Topolánek radar sněmovnou propasírovat, bude muset například oslovit realisticky, a ne promoskevsky uvažující poslance ČSSD.
Síla a zároveň slabost současné situace pro poslance solitéry je v tom, že mohou být velice rychle (ale nikoli snadno) nahrazeni odštěpenci z druhé strany. Lákání poslanců z opozičních řad jde koalici docela dobře, i když do podoby reforem se tato metoda promítá negativně. Pan Hovorka si možná své postoje rozmyslí, když ne, začne koalice shánět „Protihovorku“.
Ostatně vratkosti vládní pozice je si vědom i Jiří Čunek, když mluvil o tom, že i mnozí další lidovci by se rádi ocitli v pozici těch, kteří diktují vládě. Proto volí mírný tón a tváří se, jako by se nic nedělo a pan Hovorka prodělal jen chvilkovou indispozici. Čím důležitější bude pro vládu ten či onen zákon, tím bude snadnější „naklonovat“ další „Hovorky“. První pokus zlikvidovat reformu, potažmo vládu, sólistům nevyšel, ale budou mít ještě dost příležitostí.
Síla a zároveň slabost současné situace pro poslance solitéry je v tom, že mohou být velice rychle (ale nikoli snadno) nahrazeni odštěpenci z druhé strany. Lákání poslanců z opozičních řad jde koalici docela dobře, i když do podoby reforem se tato metoda promítá negativně. Pan Hovorka si možná své postoje rozmyslí, když ne, začne koalice shánět „Protihovorku“.
Ostatně vratkosti vládní pozice je si vědom i Jiří Čunek, když mluvil o tom, že i mnozí další lidovci by se rádi ocitli v pozici těch, kteří diktují vládě. Proto volí mírný tón a tváří se, jako by se nic nedělo a pan Hovorka prodělal jen chvilkovou indispozici. Čím důležitější bude pro vládu ten či onen zákon, tím bude snadnější „naklonovat“ další „Hovorky“. První pokus zlikvidovat reformu, potažmo vládu, sólistům nevyšel, ale budou mít ještě dost příležitostí.
