A nebýt všech těch odsuzujících – a zároveň odsouzeníhodných – reakcí, neměli bychom tak dobrou příležitost pozastavit se nad rozdílným vnímáním svobody projevu. Rushdie prozatím hrozby smrtí přežil a doufejme, že stejné štěstí budou mít i skandinávští autoři oněch karikatur, jakkoliv nevkusné se mohou zdát. A také doufejme, že diplomaté a politici odolají pokušení se za tyto kontroverzní malůvky omlouvat, jak podle agenturních zpráv minulý týden učinil švédský velvyslanec v Saúdské Arábii.
Pamatuji se na debatu s íránskými diplomaty, kterou jsme vedli během první „karikaturové války“ – tedy poté, co byl prorok Muhammad v norských a později dánských novinách vyobrazen s bombou místo turbanu. Nemáme nic proti svobodě projevu, ale svoboda přece nedává právo někoho urážet, tvrdili Íránci. A v tom je zakopán pes. Pes, kterému nyní dal švédský karikaturista a notorický provokatér Lars Vilks Muhammadovu hlavu. Svoboda projevu jako jeden z výdobytků liberální demokracie je totiž pro mnohé despocie či polodespocie něčím nepochopitelným, či dokonce škodlivým.
Bylo by divné, pokud by Vilksovy kresby muslimy neurazily – proroka je zapovězeno zobrazovat a pes je považován za nečisté zvíře, takže efekt urážky je dokonalý. Není také divu, že se irácká odnož Al Kajdy chopila příležitosti a vypsáním odměny za hlavu autora karikatur (a šéfredaktora novin, které je otiskly) se opět pokusila stylizovat do role zastánce „utlačovaných muslimů“. Z karikaturisty se stala štvaná zvěř. Pokud ovšem přežije a kampaň po čase odezní, může si díky aureole mučeníka zajistit slušné živobytí. Za svoji odvahu by si to jen zasloužil, jakkoliv jeho výtvory za moc nemusejí stát.
Pamatuji se na debatu s íránskými diplomaty, kterou jsme vedli během první „karikaturové války“ – tedy poté, co byl prorok Muhammad v norských a později dánských novinách vyobrazen s bombou místo turbanu. Nemáme nic proti svobodě projevu, ale svoboda přece nedává právo někoho urážet, tvrdili Íránci. A v tom je zakopán pes. Pes, kterému nyní dal švédský karikaturista a notorický provokatér Lars Vilks Muhammadovu hlavu. Svoboda projevu jako jeden z výdobytků liberální demokracie je totiž pro mnohé despocie či polodespocie něčím nepochopitelným, či dokonce škodlivým.
Bylo by divné, pokud by Vilksovy kresby muslimy neurazily – proroka je zapovězeno zobrazovat a pes je považován za nečisté zvíře, takže efekt urážky je dokonalý. Není také divu, že se irácká odnož Al Kajdy chopila příležitosti a vypsáním odměny za hlavu autora karikatur (a šéfredaktora novin, které je otiskly) se opět pokusila stylizovat do role zastánce „utlačovaných muslimů“. Z karikaturisty se stala štvaná zvěř. Pokud ovšem přežije a kampaň po čase odezní, může si díky aureole mučeníka zajistit slušné živobytí. Za svoji odvahu by si to jen zasloužil, jakkoliv jeho výtvory za moc nemusejí stát.
