Nokia má problém. Ten problém se týká úniku důvěrných informací ke konkurenci. Ne že by to nemohl být skutečně průšvih, zvlášť v době krize.
Ne že by se na něm nemohli podílet příliš sdílní zaměstnanci. A ne že by nešel omezit třeba tím, že Nokia by mohla nahlížet do soukromé korespondence oněch pracovníků. (Koneckonců jak přesně rozlišit služební a soukromou korespondenci, když obé se vyřizuje na tomtéž počítači v pracovní době, že.) Ale to je na štíru s literou finského zákona.
Jak z toho ven? Změnit ten zákon. Jak na to zatlačit? Třeba úvahou, že Nokia by mohla přesídlit do jiné, vstřícnější země. A jsme u principů. Vyšší princip mravní říká, že soukromá firma nemá co mluvit do tvorby zákonů. A Skandinávie je „matkou všech osobních svobod“.
Ale vyšší princip úspěchu, přesněji moci, namítá, že tuto úvahu předkládá firma, která zaměstnává 16 tisíc Finů a přispívá miliardou eur do rozpočtu. Až finští poslanci novelu zákona schválí, můžete hádat: který z těch dvou principů vyhrál?
Ne že by se na něm nemohli podílet příliš sdílní zaměstnanci. A ne že by nešel omezit třeba tím, že Nokia by mohla nahlížet do soukromé korespondence oněch pracovníků. (Koneckonců jak přesně rozlišit služební a soukromou korespondenci, když obé se vyřizuje na tomtéž počítači v pracovní době, že.) Ale to je na štíru s literou finského zákona.
Jak z toho ven? Změnit ten zákon. Jak na to zatlačit? Třeba úvahou, že Nokia by mohla přesídlit do jiné, vstřícnější země. A jsme u principů. Vyšší princip mravní říká, že soukromá firma nemá co mluvit do tvorby zákonů. A Skandinávie je „matkou všech osobních svobod“.
Ale vyšší princip úspěchu, přesněji moci, namítá, že tuto úvahu předkládá firma, která zaměstnává 16 tisíc Finů a přispívá miliardou eur do rozpočtu. Až finští poslanci novelu zákona schválí, můžete hádat: který z těch dvou principů vyhrál?
