Cetl jsem jiz nekolik clánku pana doktora Hnízdila. Vetsinou se mi jeho názory líbí. Jeho poslední úvaha "Nekonecný príbeh Stb aneb nejsme jako oni" vsak ve mne vyvolala mírné rozpaky a s jeho názorem nesouhlasím.
Podle úhlu jeho logiky by meli napr. na chyby ci nesprávné zákroky lékaru poukazovat jenom ti, kterí byli nimi poskozeni? A co kdyz uz na ne poukazovat nemohou, jestli v dusledku chybných zákroku lékaru treba umreli? Má se snad jejich vina promlcet a ututlat?
Nemyslím si, ze by bylo správné, aby masy ci davy lidí prevzali na sebe moc a právo soudit lidi, kdyby selhalo soudnictví ci celá legislativa. Ale zrovna tak si nemyslím, aby spolecnost mlcela a nevyjádrovala se k zlocinum svých predku. Národ, který nezná svou minulost a nechce ji ani znát, se musí zákonite obávat o svou budoucnost. Jako lekar by pan Hnízdil mel vedet, ze to, co kdysi v mládí spoluvytvárelo a formovalo cloveka, to vse velice úzce souvisí s tím, jak se dnes ten clovek chová a proc koná tak, jak koná. Psychiatrie a moderní psychologie se dnes jiz neobejde bez hledání prícin nemocí v dobe detsví, dospívání atd...
Ziji v Rakousku jiz skoro 25 let a vím velice dobre, kolik desetiletí po skoncení II. svetové války to Rakusanum trvalo, aby si uvedomili, ze velká cást jejich obyvatelstva kolaborovala s nacisty. Az teprve pred pár lety - tedy víc nez 50 let po válce (!) - zacli napr. vyplácet peníze lidem z mnoha slovanských zemích, kterí za války nucene pracovali v ruznych fabrikách v Rakousku. Z tech lidí zije dnes uz jenom mizivé procento, protoze drvivá vetsina jiz zemrela. Bylo to vsak gesto nesmírne dulizté!
Psychologie zná na to termín - Verdrängen - odsunout mimo, nemyslet na to, potlacit to, nezabývat se tím - protoze je to nepríjemné. Myslím, ze to, co se momentálne v Cechách, ale vlastne i ve vsech postkomunistických zemích deje, je práve ono - "Verdrängen" - nechtít se do posledních dusledku zabývat svou minulostí, protoze je to nepríjemný proces konfrontace se svými vlastními slabostmi, zbabelostí...
Karel Gott, Josef Dvorák, Jarmila Kratochvílová a desítky, mozná stovky jiných, za komunismu "na svetlo slávy vynesených celebrit" - osobne nemám nic proti nim: ale kdyby byla bývala normálni doba, treba bychom zde meli jiná jména, jiné lidi a byli bychom na ne mozná mnohem víc hrdi.
A osobní poznámka nakonec:
To, ze pan Dr. Hnízdil verejne a otevrene píse a noviny ci jiné sdelovací prostredky mu dávají k tomu prostor je chvályhodné a je to opravdu znak demokracie a svobody. Uvedomuje si vsak, ze to není samozrejmé? Vzdyt v mnoha zemích jeste dnes, ale v bývalém komunistickém Ceskoslovensku zcela jiste by tuto moznost nemel. Leda ze by psal neco, co by se líbilo "strane a vláde".
Dekuji za pozornost
Podle úhlu jeho logiky by meli napr. na chyby ci nesprávné zákroky lékaru poukazovat jenom ti, kterí byli nimi poskozeni? A co kdyz uz na ne poukazovat nemohou, jestli v dusledku chybných zákroku lékaru treba umreli? Má se snad jejich vina promlcet a ututlat?
Nemyslím si, ze by bylo správné, aby masy ci davy lidí prevzali na sebe moc a právo soudit lidi, kdyby selhalo soudnictví ci celá legislativa. Ale zrovna tak si nemyslím, aby spolecnost mlcela a nevyjádrovala se k zlocinum svých predku. Národ, který nezná svou minulost a nechce ji ani znát, se musí zákonite obávat o svou budoucnost. Jako lekar by pan Hnízdil mel vedet, ze to, co kdysi v mládí spoluvytvárelo a formovalo cloveka, to vse velice úzce souvisí s tím, jak se dnes ten clovek chová a proc koná tak, jak koná. Psychiatrie a moderní psychologie se dnes jiz neobejde bez hledání prícin nemocí v dobe detsví, dospívání atd...
Ziji v Rakousku jiz skoro 25 let a vím velice dobre, kolik desetiletí po skoncení II. svetové války to Rakusanum trvalo, aby si uvedomili, ze velká cást jejich obyvatelstva kolaborovala s nacisty. Az teprve pred pár lety - tedy víc nez 50 let po válce (!) - zacli napr. vyplácet peníze lidem z mnoha slovanských zemích, kterí za války nucene pracovali v ruznych fabrikách v Rakousku. Z tech lidí zije dnes uz jenom mizivé procento, protoze drvivá vetsina jiz zemrela. Bylo to vsak gesto nesmírne dulizté!
Psychologie zná na to termín - Verdrängen - odsunout mimo, nemyslet na to, potlacit to, nezabývat se tím - protoze je to nepríjemné. Myslím, ze to, co se momentálne v Cechách, ale vlastne i ve vsech postkomunistických zemích deje, je práve ono - "Verdrängen" - nechtít se do posledních dusledku zabývat svou minulostí, protoze je to nepríjemný proces konfrontace se svými vlastními slabostmi, zbabelostí...
Karel Gott, Josef Dvorák, Jarmila Kratochvílová a desítky, mozná stovky jiných, za komunismu "na svetlo slávy vynesených celebrit" - osobne nemám nic proti nim: ale kdyby byla bývala normálni doba, treba bychom zde meli jiná jména, jiné lidi a byli bychom na ne mozná mnohem víc hrdi.
A osobní poznámka nakonec:
To, ze pan Dr. Hnízdil verejne a otevrene píse a noviny ci jiné sdelovací prostredky mu dávají k tomu prostor je chvályhodné a je to opravdu znak demokracie a svobody. Uvedomuje si vsak, ze to není samozrejmé? Vzdyt v mnoha zemích jeste dnes, ale v bývalém komunistickém Ceskoslovensku zcela jiste by tuto moznost nemel. Leda ze by psal neco, co by se líbilo "strane a vláde".
Dekuji za pozornost