Omezení bohumínského usnesení, pro mnohé na levici protivný anachronismus, tak prolamuje politik zvaný pravicovým prezidentem na Hrad coby významná postava naší politiky, významnější než představitelé parlamentních politických stran.
Mluvit o ironii tu nemá smysl. Politika se u nás dávno dělí do jiných táborů než podle importovaných ideologických nálepek. V nejedné straně jsou lidé, kteří rádi zasedají ke stolu s nominálním zavilým protivníkem, zatímco za skutečného nepřítele považují vlastního předsedu. Smí to vědět každý kromě voličů.
