Nebezpečí, že Ústavní soud opět zasáhne, je reálné. Ale celé politické fungování posledního půl roku stojí na předpokladu, že budou v říjnu předčasné volby. Jinak by současná vláda ve Strakovce neseděla.
Dvakrát se měnila ústava, vedla se mnohá dlouhá jednání.
A teď, přes noc, najednou Paroubek vytáhne kámen ze základů této budovy, a ostatní ráno koukají na její zříceninu.
Že Paroubek nemohl kontaktovat předáky ostatních stran, s nimiž je v tomto na stejné lodi, to se vzpírá zdravému rozumu a nutí to hledat nějaká alternativní vysvětlení.
Co to má vlastně Paroubek za poslanecký klub, že přijali jeho veletoč bez pípnutí? Nebo snad hrozila revolta proti jím prosazeným kandidátkám? Anebo příliš investoval do politiky slibů, které veřejnost znepokojená stavem rozpočtu přestává hltat? Nebo mu zrcadlo řeklo, že Ústavní soud je ještě krásnější než on?
Cokoli z toho by bohužel bylo v Paroubkově stylu – chytré, ambiciózní a bez špetky státnické velikosti. Důvěra se buduje dlouho.
Tam, kde schází jak důvěra, tak racionální vysvětlení, nezbývá než podezíravost.
