Ale taková odpověď velkou část lidí evidentně neuspokojuje. Nemyslí si, že by se každý měl na financování státu podílet stejnou částí svých příjmů. Zdanění podle nich má být progresivní, výše daní se má odvíjet od schopnosti platit. To je logika, na níž se pasák či gangster inkasující výpalné shodne s levicí, i když každý to zdůvodňuje jinak a aplikuje s různou mírou razance.
ČTĚTE TAKÉ |
Za normálních poměrů není správné na tuto představu přistupovat. Řekněme, že za mimořádných okolností, v době války, kdy jde o přežití celku, si lze dočasně představit leccos včetně progresivního zdanění. Taková doba teď podle vlády nastala, jelikož zavádí „solidární příspěvek“ pro bohaté, jenž se ostýchá nazývat novým daňovým pásmem. Válečné přirovnání ale selhává. Vláda se rozhodně nevyznačuje válečným nasazením. Škrtá, to ano - zříká se plnění úkolů, které od ní občané očekávají. Ale jinak má čas na vylomeniny.
A kdo je vlastně bohatý? Zaměstnanec s platem nad sto tisíc? Ten by ho v západní Evropě řadil do lepšího průměru, u nás je přitom takových lidí pár desítek tisíc, jejich daně stát nezachrání. A skutečně bohatí lidé nežijí z platu.
Vláda se rozhodla osladit masám škrty tím, že polechtala jejich pud závisti trestáním úspěšnějších. Zachraňuje tím sebe, ne stát.