WEISS: Když policie reguluje

O pár měsíců později se ministr financí s protikorupční policií přetahují o to, kdo má větší zásluhu na zahájení trestního stíhání manažerů čím dál tím méně tajemné firmy Appian.

Může dokonce dojít i na tu vlastnickou strukturu, neboť ministerstvo ve svém trestním oznámení dovozuje, že prodej zbytku státních akcií v roce 1999 by měl být prohlášen za neplatný od samého počátku.

To by asi zasáhlo i do plánů současného vládce severočeských dolů Pavla Tykače, který se zase čerstvě musí zabývat trestním stíháním v jiné věci, o níž si také všichni dávno mysleli, že se nad ní zavřela voda.
Něco se určitě změnilo.

Dobrá zpráva má podobu zatím opatrného závěru, že když se policii rozvážou ruce, jedná akceschopně, nezávisle na stranické politické objednávce, a dokonce s právnickou vynalézavostí, jež se dřív - aspoň to tak občas vypadalo - zaměřovala na zdůvodnění toho, proč to či ono stíhat nejde.

Horší je, že kvůli dlouhodobé laxnosti let minulých se dnes může stát, že trestní stíhání začne sehrávat úlohu významného nástroje hospodářské politiky. Ale samotným zavíráním podnikatelů, byť by při něm bylo zabaveno sebevíc nepoctivě získaných miliard, se ještě žádná země k prosperitě nedopracovala.

Policie není regulátor trhu. Může se v této roli ocitnout jen proto, že stát dlouhodobě v roli regulátora selhává.