Někteří toužili jeho kariéru zastavit desítky let, jiní (senátorka Gajdůšková) ještě pomáhali jeho znovuzvolení.
Ale odvahu sesadit ho z úřadu sebrali teprve pět minut po dvanácté. Nesouhlasí s názorem soudu? Mohli tomu snadno předejít. Stačilo se rozhoupat o měsíc dva dřív.
Teď už asi nemohou doufat, že jim soud poskytne satisfakci aspoň tím, že o Klausovi něco ošklivého řekne. Jestliže soud dospěl k názoru, že mu nepřísluší se případem zabývat, pak asi usoudí, že mu nepřísluší ani zveřejňovat úvahy o tom, co by bylo, kdyby bylo. To už by se pak mohl nahodile vyjadřovat kdykoli k čemukoli.
Takže celá lapálie nedopadla tím nejhorším možným způsobem – že by ochránce ústavnosti tomuto divadlu politické msty propůjčil jeviště – ale tím druhým nejhorším. Příznivci žaloby si dál budou myslet, že měli věcně pravdu. A Václavu Klausovi je možná líto, že nedostal příležitost se s nimi v Brně veřejně rétoricky utkat. Své odpůrce vždy považoval za neschopné. A tihle mu svou zbabranou žalobou dali za pravdu.
