Moderní stát je založen na ideji rovnosti, a proto se nadprůměrné platy pro lidi, kteří ho udržují v chodu, obtížně obhajují. Nejdříve - paradoxně za vlády socialistů - se "utrhli" manažeři velkých státních firem. Jestliže ty firmy působí na trhu, je snáze obhajitelné, že jejich šéfové musí mít, jak se říká, kompetitivní plat. Ale jaký je kompetitivní plat pro soudce, šéfy významných úřadů či ministry a poslance?
Na většinu z nich doléhá jedinečný psychologický moment: mají v popisu práce setkávat se s lidmi bohatšími, než jsou oni sami. Často jde o jejich spolužáky z fakulty či bývalé kolegy -advokáty, lobbisty, konzultanty. Pokušení změnit dres na ně útočí den co den. Pak je snazší pochopit ty hypotéky.
To, že tito lidé musí sdílet tíhu rozpočtových škrtů v podobě zmrazených platů, má svůj velký symbolický smysl. Ale taky riziko.
