Za prvé jsou, jako vše v zemědělství, závislé na státní regulaci a podpoře. A za druhé, jak je vidět, vůbec není jednoznačné, jak zdravé vlastně jsou.
Velká část bio-efektu se odehrává v naší hlavě. Hlavním spotřebitelem biovýrobků jsou městští lidé, kteří by se dokázali nadchnout i pohledem na krásně žluté pole řepky, kdyby jim nikdo nevysvětlil, co je zač.
Že je jednoduchost zdravá a cizorodé, umělé látky nezdravé, to je spíš estetická představa. A nejvážnější komplikace nastávají, když vezmeme v úvahu trvalou udržitelnost biopotravin. Vyžadují totiž větší množství orné půdy a taky jejich doprava bývá méně efektivní než promyšlené zásobovací řetězce supermarketů.
I výrobci organických potravin, tak jako dnes téměř kdokoli, nám prodávají hlavně pocit – v tomto případě, že jíme zdravě a odpovědně. A jedna vědecká studie nám může tento pocit úplně rozbourat a uvrhnout nás do nejistoty – dokud ji nepřebije nová studie. Prostota biopotravin je vyumělkovanější a modernější, než se zdá.
