V západních průmyslových zemích šel zpravidla pokles porodnosti ruku v ruce s růstem ekonomiky, modernizací a individualismem, který tento růst přinášel. V postkomunistické Evropě lidé buď ztratili staré jistoty, takže měli méně dětí, částečně se jim otevřely nové možnosti, neměli čas – takže měli méně dětí. V Rusku má demografický kolaps svá specifika. Jaká, to naznačil již v roce 2004 hit s názvem "Takovo, kak Putin!" v němž dívčí duo zpívá zhruba toto:
Můj kluk se zase do něčeho zaplet, popral se a nalil do sebe nějaké patoky. Už jsem toho měla dost, vyhodila jsem ho a teď chci muže jako Putin: plného sil, který nebude pít, nebude mi ubližovat a neuteče...
Zajímavější než svědectví o Putinově popularitě je zde popis problémů, s nimiž se potýkají vdavekchtivé Rusky. Nápadně se to podobá sociálním patologiím amerických černošských ghett či jiných enkláv moderní kultury chudoby. Jenže v Rusku se to zdá být příznačné pro velkou část společnosti. Hned se pak jeví pochopitelnější, proč je tam s takovým pochopením přijímána vláda pevné ruky.
