Fond, o němž před pár dny začal mluvit premiér, totiž není žádné novum. V roce 1928, tedy na desáté výročí vzniku Československa, přišel Masaryk s takzvaným Jubilejním fondem republiky. Světe, div se, hlavními přispěvateli byly banky, spořitelny, záložny, pojišťovny, průmyslové podniky...
Za dobu trvání fondu, od roku 1928 do roku 1931, se rozdělilo více než 60 milionů tehdejších československých korun, kterými tyto společnosti „dobrovolně“ do fondu přispěly. Peníze byly určeny k „všeobecným národním účelům kulturním až humanitárním“. Mezi příjemci byly například Československý červený kříž, Masarykova liga proti tuberkulose a další subjekty.
Babiš: Banky ať přispívají třeba na silnice. Místo sektorové daně by mohl vzniknout fond |
Například Svaz československých spořitelen pak v dopise adresovaném kancléři prezidenta uvedl, že částky příspěvků „budou dosahovati značných obnosů“ a že „účast spořitelen na věnování jubilejnímu fondu bude velmi značná“. Samozřejmě že stát bankám, záložnám a dalším přispěvatelům umožnil, aby byly tyto dary osvobozeny od daní a poplatků. Když ale dnes Andrej Babiš říká, že by banky mohly přispívat do podobného fondu, z kterého by se financovala například výstavba nemocnic či školek, vysmívají se nápadu ostatní politici, komentátoři či někteří analytici.
Zdá se ale, že ve skutečnosti netkví problém v nápadu samotném, ale v tom, kdo s ním přichází. Lze tvrdit, že k Masarykovi by tak kritičtí nebyli. Babišově myšlence lze samozřejmě vytknout, že dividendy nelze podle evropské legislativy zdanit dvakrát.
Kouzlo je však, podobně jako u Masaryka, v té dobrovolnosti. Stále totiž hrozí zavedení sektorové daně pro úvěrové instituce, tu požaduje ČSSD. Babišova výzva tak spíše připomíná „nabídku, která se neodmítá“: nemusíte dávat dobrovolně nic, ale pak na vás padne sekera v podobě bankovní daně. Lze předpokládat, že si banky raději dobrovolně uříznou prst, než aby kvůli dani přišly o celou ruku.
