Je konec nervóznímu vyčkávání. Zprofanovaná „ptačí chřipka“ v podání viru H5N1 dorazila i do české kotliny a zahubila labutě v Budějovicích a na Hluboké. Jsme zase „zpátky v Evropě“ a nevyjímáme se mezi ptačí chřipkou postiženými státy unie jako zdravý palec na ruce, která dostala ránu přes prsty.
Díky českým veterinářům, kteří nezůstali nic dlužni své dobré pověsti, jsme zvládli příchod ptačí chřipky s grácií. Veterináři zareagovali klidně a rychle. Kolem míst, kde se našli uhynulí ptáci, vyhlásili ochranná pásma a v nich rozběhli předem plánované preventivní akce. Nenápadně tak začala bitva o české slepice, kachny, husy a další drůbež. Ta je příletem viru H5N1 na perutích nemocných labutí ohrožena nejvíce.
Neštěstí nechodí po slepicích
Ptačí chřipka připravila v Asii za poslední čtyři roky o život sto pět lidí. O našem členství v tomto „smutném klubu“ se bude rozhodovat právě na dvorcích a v drůbežárnách.
Většina obětí ptačí chřipky se neinfikovala od volně žijícího ptactva, ale od domácí drůbeže. Sto pětaosmdesát lidí, kteří se ve světě nakazili virem H5N1, je nepatrným zlomkem davů, které přišly a přicházejí do styku s drůbeží postiženou ptačí chřipkou.
K přenosu viru na člověka dochází velmi vzácně, a to dokonce i v případech, kdy lidé pracují v nemocných chovech a trestuhodně přitom pohrdají elementárními pravidly prevence.
Přesto bychom se dopustili vážné chyby, kdybychom se spoléhali na „vybíravost“ viru H5N1, kterému lidské buňky dvakrát nechutnají. Neštěstí, jak známo, nechodí po horách (či slepicích), ale po lidech. Člověku nakaženému virem H5N1 jde o život.
Největšímu riziku by byli vystaveni právě chovatelé a veterináři likvidující nákazu v chovech drůbeže. Proto by majitelé slípek či kačen neměli v ohrožených oblastech váhat s „domácím vězením“ opeřenců. Nezavírají je pro potěchu Státní veterinární správy. Je to v jejich vlastním zájmu.
V této souvislosti jistě stojí za zamyšlení, zda „zrušení slepičího otroctví“ zaváděním chovů, v nichž má každý opeřenec právo na vycházku na čerstvém vzduchu, nezkomplikovalo kontrolu nad zdravotním stavem drůbeže.
„Svobodu slepic“, po níž volají ochránci zvířat, staví do poněkud zvláštního světla i nedávná studie Marian Dawkinsové z věhlasné Oxfordské university, která dokazuje, že se slepice do výběhů příliš nehrnou.
Rozsáhlým výzkumem v hrabství Lincolnshire britští vědci zjistili, že 85 procent slepic prakticky nevystrčí zobák z drůbežárny. „Uvěznění“ drůbeže představuje menší zlo než zasažení chovů ptačí chřipkou. Pak by nečekal tisíce ptáků „nepodmíněný trest odnětí svobody“, ale „ortel nejvyšší“.
Otázku nouzového „slepičího arestu“ neřešíme naposledy, protože virus H5N1 se nejspíše v Evropě a v České republice usadí natrvalo. Na čas sice vyklidí pole, ale jen proto, aby se vrátil ve chvíli, kdy jej budeme nejmíň čekat a polevíme v ostražitosti. Není to nic výjimečného.
Podobně se vracejí mnohé zvířecí choroby, například slintavka a kulhavka nebo prasečí mor. Ty jsou ale na rozdíl od ptačí chřipky na člověka nepřenosné a páchají „jenom“ ekonomické škody.
Svou trochou do mlýna mohou přispět v zápase s ptačí chřipkou i ti, kdo drůbež nechovají. Měli bychom se zamyslet nad doporučením zdravotníků a zvážit očkování proti „obyčejné“ sezonní chřipce. Před ptačími viry nás tahle vakcína neochrání. Významně však snižuje pravděpodobnost současné nákazy lidí virem ptačí i lidské chřipky.
Při takovém „dvojitém útoku“ mohou oba viry kombinovat své dědičné informace a nelze vyloučit, že jejich „potomek“ zdědí po rodičích to nejhorší. Od relativně neškodného lidského chřipkového viru získá schopnost šířit se mezi lidmi a nakazit je na potkání.
Virus ptačí chřipky by mu mohl dát do vínku schopnosti nevybíravého zabijáka. S tímto virem už bychom nevedli bitvu o slepice. V sázce by se ocitly miliony lidských životů.
Blížící se Velikonoce jsou vhodným okamžikem, kdy můžeme projevit solidaritu s těžce zkoušenou českou drůbeží a jejími chovateli. Stačí, když si uvědomíme, že nemáme důvod zanevřít na drůbeží maso či vejce.
České chovy jsou zdravé, veterinární služba bdělá. Navíc se virus ničí ohřátím na 70° C během několika vteřin. Kdo nekonzumuje drůbeží produkty v syrovém stavu, nemá se čeho bát. Z natvrdo uvařeného, pestře malovaného velikonočního vajíčka nikdo ptačí chřipku nedostane.
