Křížení tramvaje s magistrálou nejde podkopat (vede tam tunel metra), nejde přemostit (je obklopené činžovními domy), jde jen nějak překousnout. Jak? Ta otázka souvisí se zavedením mýta, které teď navrhuje primátor. Zahrne-li zpoplatněná oblast jen to „nejcentrovatější historické centrum“, s dopravním kolapsem metropole to moc nehne.
Nad křižovatkou I. P. Pavlova zůstává rozum stát už víc než třicet let.
Projekt zatažení tranzitní dopravy do centra Prahy vznikl zhruba dvacet let po válce a odráží vojenskobolševické myšlení hned ve dvou ohledech. Pevné obrysy dostával v době, kdy se v Praze rušily trolejbusy. Proč? Mimo jiné prý proto, že v případě evakuace metropole jsou příliš závislé na elektrické trakci, zatímco autobusy vyvezou celou populaci na to šup. A dálnice v centru města jim to jen usnadní. Inspiraci pak čerpal v důsledcích války. Boji téměř nedotčená Praha razila stejnou cestu jako o pár let dříve města v Německu či Japonsku, zplanýrovaná ovšem kobercovými nálety. Následky trvají dodnes a zhoršují se s rostoucí intenzitou dopravy.
Brouzdá-li našinec po Tokiu, kde soudobá uliční síť vznikala inženýrsky na válečných troskách, přijdou mu městské magistrály - nota bene visuté na betonových pilířích - zcela v pořádku. Zabrousí-li ovšem na náměstí I. P. Pavlova, nestačí se divit: místo visuté magistrály spatří v „pražském Tokiu“ úrovňovou křižovatku dálnice s tramvají. Pěkná ukázka socialistického rovnostářství pro Marťany. Ale co s tím? Nabízí se jen pár možností.
Čekat na dokončení městského a vnějšího okruhu kolem Prahy? Tak to chtějí například odpůrci zavedení mýta na magistrátu. Jenže jako výstraha tu působí dva pražské tunely - pod Strahovem a Mrázovkou. Ty měly stáhnout projíždějící vozidla pod zem. Ale zaregistrovali jste snad, že by po jejich zprovoznění zmizely permanentní fronty aut přes historické jádro Malé Strany a po staroměstském nábřeží?
Změnit načasování semaforů na I. P. Pavlova? Tak to chtějí třeba cyklisté. Není to vůbec špatný nápad, řekne každý, kdo alespoň jednou v životě jel přes tuhle křižovatku tramvají, nebo se ji dokonce pokusil přejít pěšky. Právě tady koření tramvajové nehody. Co má dělat tramvaják, když autům svítí zelená pár minut, zatímco jemu jen pár sekund? A když mu často i těch pár sekund zablokují nahloučená auta?
Přitom ten nepoměr aut vůči chodcům a lidem v tramvajích je jen optický klam. Představme si každého nešťastníka u tramvajové tyče nebo čekajícího na přechodu obaleného čtyřmi metry karosářského plechu, a z onoho nepoměru řidičů a pasažérů je hned skoro remíza. Nezasloužily by si obě podobně početné skupiny i podobný interval červené a zelené? Jistě, doprava na magistrále by zkolabovala rázem, ale podobně rychle by pak i řidičům došlo, že cesta k rychlosti vede veřejnou dopravou. Jenže v realitě má k žádoucímu výsledku podle všeho nejblíž zavedení mýta. Primátor Bém s ním počítá od roku 2009 zkušebně a o rok později naostro. Debata stará už pět let dostává novou mízu.
Debata, která nás čeká
V roce 2002 navrhoval primátor Kasl, že mýtná oblast by měla zahrnout magistrálu od I. P. Pavlova po Hlávkův most. Primátor Bém nyní hovoří o zpoplatnění vjezdu do historické části města. Jenže kde je ta hranice, když právě magistrála běží po linii bývalých hradeb i dnešní městské památkové rezervace? To se musí rychle vyjasnit.
Argumenty odpůrců mýta shrnul už před čtyřmi lety radní Radovan Šteiner. Pražané prý rozhodně nejsou připraveni platit dvě až tři stovky za mýtné, řekl pro MF Dnes. Zajímavý defétismus. To jako že by pražští řidiči kvůli mýtu vymlátili magistrát? A co kuřáci? Ptá se jich snad někdo, zda jsou připraveni platit každý rok o x procent za krabičku víc? A vymlátili kvůli tomu ministerstvo financí? Přitom kuřáci jsou svými odpůrci líčeni jako agresivní sorta. Když tedy nyní podle chystaného zákona omezí své smrady na veřejnosti oni, proč by měli protestovat řidiči? Navíc ze Šteinerových dvou až tří stovek je teď Bémových 50 až 150 korun.
Má tedy náměstí I. P. Pavlova šanci? A jak to bude vypadat po zavedení mýta? Těžko být prorokem, ale můžeme se podívat třeba do Londýna, Říma, Stockholmu či Osla, kde už tato praxe funguje. V Oslu se o mýtu začalo debatovat už před dvaceti lety, kdy většina obyvatel byla proti. Radnice pak začala investovat do průjezdních magistrál, ale gravitační síla městského centra byla nepřekonatelná. Překonalo ji až mýto. Nyní jsou dvě třetiny obyvatel metropole pro jeho uchování -za předpokladu, že většina výnosů z něj půjde do veřejné dopravy. Právě tato debata teď čeká Prahu.
Nad křižovatkou I. P. Pavlova zůstává rozum stát už víc než třicet let.
Projekt zatažení tranzitní dopravy do centra Prahy vznikl zhruba dvacet let po válce a odráží vojenskobolševické myšlení hned ve dvou ohledech. Pevné obrysy dostával v době, kdy se v Praze rušily trolejbusy. Proč? Mimo jiné prý proto, že v případě evakuace metropole jsou příliš závislé na elektrické trakci, zatímco autobusy vyvezou celou populaci na to šup. A dálnice v centru města jim to jen usnadní. Inspiraci pak čerpal v důsledcích války. Boji téměř nedotčená Praha razila stejnou cestu jako o pár let dříve města v Německu či Japonsku, zplanýrovaná ovšem kobercovými nálety. Následky trvají dodnes a zhoršují se s rostoucí intenzitou dopravy.
Brouzdá-li našinec po Tokiu, kde soudobá uliční síť vznikala inženýrsky na válečných troskách, přijdou mu městské magistrály - nota bene visuté na betonových pilířích - zcela v pořádku. Zabrousí-li ovšem na náměstí I. P. Pavlova, nestačí se divit: místo visuté magistrály spatří v „pražském Tokiu“ úrovňovou křižovatku dálnice s tramvají. Pěkná ukázka socialistického rovnostářství pro Marťany. Ale co s tím? Nabízí se jen pár možností.
Čekat na dokončení městského a vnějšího okruhu kolem Prahy? Tak to chtějí například odpůrci zavedení mýta na magistrátu. Jenže jako výstraha tu působí dva pražské tunely - pod Strahovem a Mrázovkou. Ty měly stáhnout projíždějící vozidla pod zem. Ale zaregistrovali jste snad, že by po jejich zprovoznění zmizely permanentní fronty aut přes historické jádro Malé Strany a po staroměstském nábřeží?
Změnit načasování semaforů na I. P. Pavlova? Tak to chtějí třeba cyklisté. Není to vůbec špatný nápad, řekne každý, kdo alespoň jednou v životě jel přes tuhle křižovatku tramvají, nebo se ji dokonce pokusil přejít pěšky. Právě tady koření tramvajové nehody. Co má dělat tramvaják, když autům svítí zelená pár minut, zatímco jemu jen pár sekund? A když mu často i těch pár sekund zablokují nahloučená auta?
Přitom ten nepoměr aut vůči chodcům a lidem v tramvajích je jen optický klam. Představme si každého nešťastníka u tramvajové tyče nebo čekajícího na přechodu obaleného čtyřmi metry karosářského plechu, a z onoho nepoměru řidičů a pasažérů je hned skoro remíza. Nezasloužily by si obě podobně početné skupiny i podobný interval červené a zelené? Jistě, doprava na magistrále by zkolabovala rázem, ale podobně rychle by pak i řidičům došlo, že cesta k rychlosti vede veřejnou dopravou. Jenže v realitě má k žádoucímu výsledku podle všeho nejblíž zavedení mýta. Primátor Bém s ním počítá od roku 2009 zkušebně a o rok později naostro. Debata stará už pět let dostává novou mízu.
Debata, která nás čeká
V roce 2002 navrhoval primátor Kasl, že mýtná oblast by měla zahrnout magistrálu od I. P. Pavlova po Hlávkův most. Primátor Bém nyní hovoří o zpoplatnění vjezdu do historické části města. Jenže kde je ta hranice, když právě magistrála běží po linii bývalých hradeb i dnešní městské památkové rezervace? To se musí rychle vyjasnit.
Argumenty odpůrců mýta shrnul už před čtyřmi lety radní Radovan Šteiner. Pražané prý rozhodně nejsou připraveni platit dvě až tři stovky za mýtné, řekl pro MF Dnes. Zajímavý defétismus. To jako že by pražští řidiči kvůli mýtu vymlátili magistrát? A co kuřáci? Ptá se jich snad někdo, zda jsou připraveni platit každý rok o x procent za krabičku víc? A vymlátili kvůli tomu ministerstvo financí? Přitom kuřáci jsou svými odpůrci líčeni jako agresivní sorta. Když tedy nyní podle chystaného zákona omezí své smrady na veřejnosti oni, proč by měli protestovat řidiči? Navíc ze Šteinerových dvou až tří stovek je teď Bémových 50 až 150 korun.
Má tedy náměstí I. P. Pavlova šanci? A jak to bude vypadat po zavedení mýta? Těžko být prorokem, ale můžeme se podívat třeba do Londýna, Říma, Stockholmu či Osla, kde už tato praxe funguje. V Oslu se o mýtu začalo debatovat už před dvaceti lety, kdy většina obyvatel byla proti. Radnice pak začala investovat do průjezdních magistrál, ale gravitační síla městského centra byla nepřekonatelná. Překonalo ji až mýto. Nyní jsou dvě třetiny obyvatel metropole pro jeho uchování -za předpokladu, že většina výnosů z něj půjde do veřejné dopravy. Právě tato debata teď čeká Prahu.
