Výpovědi zaměstnanců bez udání důvodu mají silný vydírací potenciál. Představa, že se tím zaměstnavatelé zbaví špatných pracovníků je zcela naivní. To platí jen u malých rodinných firem, kde je majitel a šéf v jedné osobě na kvalitě a výkonu přímo závislý. Šéfy v úřadech, akciovkách a korporacích zajímá daleko více poslušnost pracovníků, než jejich práce. Zažil jsem vícero okamžitých výpovědí " pro ztrátu důvěry", poté, co pracovník odmítl splnit ústní příkaz nadřízeného, kterým by se dopustil trestného činu. (Například falšovat měření, výkazy a podobně).

Navrhované výpovědi bez udání důvodu učiní ze zaměstnanců otroky, závislé na rozmarech nadřízených. Už dnes se mnozí chovají hůře, než za komunistů. (Ti se alespoň hlídali navzájem). Takový návrh může podat pouze sociopat nebo ideologický zabedněnec, který o skutečném životě neví vůbec nic.

Šef se špatně vyspal a tak konečně vyhodil zaměstnance, který ho už stejně dlouho něčím štval.

Dobře, ale proč se mají obě strany trápit v nějakém poměru, kde to nefunguje.

Snadné propouštění, umožňuje také snadné přijímání. Ale z důvodu rovnováhy sil, je třeba takové propouštění bez udání důvodů vyvážit cenou, jakou zaměstnavatel zaplatí a nějakou jistototou jakou zaměstnanec získá - tedy finanční odškodné, různě odstupňované, ve výši několika měsíčních platů.

Jsem rád, že se takto vyjádřil Petr Kolman, kterého v tomto směru považuji za kompetentního a člověka se zdravým rozumem.

Pokud zamestnavatel zamestnance potrebuje, a ten radne pracuje, neni pro podani vypovedi duvod. Najit a zaskolit noveho zamestnance a propustit stareho rozhodne neni zadarmo, a novy nemusi fungovat lepe nez stavajici.

Zamestnanec dnes muze podat vypoved bez udani duvodu, proc by tuto moznost nemela mit i druha strana?