Ještě ve Sněmovně na výsledek hlasování reagoval ministr Langer: mluvil o „propojení kšeftování hospodského typu páté cenové skupiny s lidskými životy“, označil Paroubka za vraha a prohlásil, že pokud se českým vojákům něco stane, bude mít předseda ČSSD na rukou jejich krev. Topolánek to pak v mírnější podobě zopakoval na tiskové konferenci: Paroubek nese přímou zodpovědnost za ohrožení zdraví a životů českých vojáků v zahraničí, premiér nezná nikoho, kdo by takhle hazardoval se životy vojáků.
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce www.bohumildolezal.cz.
Nato Paroubek zablokoval všechna další jednání s ODS (mj. i o „příměří“ po dobu českého předsednictví EU) až do doby, než se Topolánek veřejně a pokorně neomluví. Tedy ultimátum - zase svou neslušností - trochu podobné tomu, kvůli němuž vznikla první světová válka.
To, co řekl Langer o krvi na Paroubkových rukou, je hysterické a přepjaté, ale omlouvá se to samo ze situace, jaká ve Sněmovně kvůli nehoráznému postupu ČSSD vznikla. Pokud jde o to, co řekl o kšeftování, a pokud jde o vše, co řekl Topolánek, musím se přiznat, že to považuji za úplně OK, jen se při tom taky díky Topolánkovi a jeho omluvě cítím být ve vzdáleně podobné situaci jako kdysi někdo, kdo schvaloval atentát na Heydricha. Omlouvat se nebylo za co. Ostatně, omluví se Paroubek za buranské výroky o tom, že Topolánek „mele“ a že se chová perfidně?
Topolánkova omluva z rozhovoru v dnešních LN zní: „při znalosti úrovně výroků ve sněmovně i ze strany sociálních demokratů ten požadavek považuji za trochu absurdní, ale já to udělám. V zájmu životů vojáků a v zájmu pozitivního projednání té věci veřejně vyslovuji Jiřímu Paroubkovi omluvu za sebe i za Ivana Langera. Přestože sám za sebe nevím za co, udělám to. Chtěl veřejnou omluvu, tak ji činím a splňuji podmínku.“ Tohle ovšem není žádná omluva v normálním slova smyslu. Omluva sama o sobě je důležitá věc, a takovéhle omlouvání ji znehodnocuje. Navíc je zjevně nesena mylnou představou, že když si pan Topolánek veřejně nadělá na hlavu, pomůže životním zájmům svých vojáků a udrží se déle v křesle.
Paroubek přesto omluvu přijal. Samozřejmě, nešlo mu o to, učinit za dost spravedlnosti (nic podobného se nestalo), ale ponížit veřejně svého nepřítele a ubrat mu ještě více na politické váze a popularitě. Představa, že by byl vstřícnější, je absurdní. Hned dal najevo, že má další podmínku, neblokovat zrušení zdravotnických poplatků: čímž se spor vrací k východisku a neslýchaný postoj ČSSD se tím legitimuje.
Porážka může být dobrá nebo špatná. Tohle je pro Topolánka špatná porážka. Obětoval osobní čest, aby zachránil pozice. Čest ztratil, pozice nezachrání.
