Zemanovu řeč lze pitvat podle toho, co řekl správně, co chybně (třeba že od roku 2030 bude zákaz topit plynem – jde jen o návrh) a co explicitně ani nevyslovil. Sem patří otázka, která z projevu čiší jako sláma z bot: Na jakou cenu nás přijde setrvání v EU? Expremiér Babiš namítl, že z jejího Zeleného údělu vystoupit nelze, neboť by to přineslo nesmírné finanční ztráty na penězovodu z Bruselu. Ale byly by vyšší než ztráty z energetické chudoby? Tato otázka bude ovlivňovat politické debaty i volební kampaně příštích měsíců.
Kdo tvrdí, že Zeman pouze straší, má jen část pravdy. Dokládají to slova německých politiků hlavního proudu. Özdemir chce zdravější výživu a vyšší ceny potravin, představuje list Die Welt plán ministra zemědělství za Zelené. „Už nebudou výprodejní ceny potravin likvidující sedláky, ubližující zvířatům a zatěžující klima,“ říká sám ministr. Když se Týdeník Echo ptal bývalého ministra financí za SPD Steinbrücka na zdražování elektřiny, odpověděl: „Nevidím to nutně jako nevýhodu, protože její vysoká cena je pro nás pobídka snižovat spotřebu, a tím přispívat k ochraně klimatu.“
Toto není barikáda radikálů, ale souboj dvou legitimit. Jedna, jež ovládla Německo a šíří se v EU, převzala nálepku „strany zákazů a zdražování“, dříve vyhrazenou pro zelené. Zeman se staví do čela druhé, pro niž jsou ceny energií či potravin nepominutelné. Zásadní otázka je tak venku. Teprve uvidíme, zda – respektive nakolik – získá podobu otázky samotného setrvání v EU.
