Pan farář Czendlik je mistr neotřelého slova a podařilo se mu s neopakovatelným úsměvem vystihnout jeden falešný tón v diskusi o celibátu, když o jeho zdobrovolnění říká:
„Ale kdyby se to stalo, až mi bude nějakých osmdesát, asi bych se zastřelil! Nebo bych byl v první vlně těch, kteří by proti tomu protestovali“. Ovšem to vždy byl a je nejúčinnější blok proti jakékoli změně. Starší kolegové okamžitě uplatní argument, že ti mladí si to chtějí ulehčit a církevní autorita v zájmu zachování jednoty společenství zakonzervuje daný stav. A tak je snaha o zdobrovolnění celibátu navždy odsunuta do pozadí až do okamžiku, než někomu dojde nesmyslnost základního předpokladu: že totiž žít v celibátu je těžší než žít ve fungujícím manželství. Těžké je obojí a problémy i radosti přináší obojí, o tom by mohli kolegové z nekatolických církví vyprávět své. Přeji panu faráři Czendlikovi do Lanškrouna radostné vánoce.
„Ale kdyby se to stalo, až mi bude nějakých osmdesát, asi bych se zastřelil! Nebo bych byl v první vlně těch, kteří by proti tomu protestovali“. Ovšem to vždy byl a je nejúčinnější blok proti jakékoli změně. Starší kolegové okamžitě uplatní argument, že ti mladí si to chtějí ulehčit a církevní autorita v zájmu zachování jednoty společenství zakonzervuje daný stav. A tak je snaha o zdobrovolnění celibátu navždy odsunuta do pozadí až do okamžiku, než někomu dojde nesmyslnost základního předpokladu: že totiž žít v celibátu je těžší než žít ve fungujícím manželství. Těžké je obojí a problémy i radosti přináší obojí, o tom by mohli kolegové z nekatolických církví vyprávět své. Přeji panu faráři Czendlikovi do Lanškrouna radostné vánoce.
