Václav Klaus si to nepochybně myslí, a ve svém rozhovoru s časopisem Týden prohlásil, že „zelenání pravice“ - které lze pozorovat nejen v Česku, ale i v Americe a Británii - je „neuvěřitelně nešťastné“.
Jenže ve skutečnosti to je naopak a byla to právě levice, která „unesla“ ekologii jako levicové téma. Na racionálním vztahu k životnímu prostředí není nic pravicového ani levicového, a jestli má v principu některý myšlenkový proud blízko k uchování přírody, tak je to právě konzervatismus. Koneckonců k tomu má blízko i etymologicky, protože „conservare“ znamená latinsky udržovat nebo uchovávat.
Země není naším majetkem, který můžeme vymačkat a zahodit jako citron. S nadsázkou se dá říct, že se Zemí se to má podobně jako s jistými luxusními hodinkami ve známé reklamě: totiž Zemi nevlastníme, ale pouze ji opatrujeme pro další generace. Kdo by tohle považoval za levicové, je hlupák.
Kdo poroučel větru dešti
Historie Strany zelených není v evropském kontextu ničím velkolepým ani následováníhodným. Nejen zelení, ale i ekologičtí aktivisté udělali všechno proto, aby myšlenky pokory a úcty k přírodě zdiskreditovali. Ovšem nebyli to nikdy konzervativci, kteří přírodu ohrožovali svými experimenty a nepokorou. Ne, rozhodně to nebyli konzervativci, kteří „poroučeli větru dešti“. Ale byli to levicoví inženýři lidských duší, kteří si na ochranu přírody udělali patent a přišli s nesmyslnou tezí, že volný trh a ekologie jsou v jakémsi protikladu.
Opak je pravdou.
Svět a ani přírodu nezachrání regulace, nařízení ani omezení, což jsou nástroje levicového vládnutí.
Zachránit je může pouze zdravý rozum, a tomu je třeba vytvořit podmínky, aby ve volné soutěži zvítězil nad nerozumem. O to se tradičně snaží konzervativci.
Představa, že ochrana přírody omezuje podnikání a brzdí hospodářský růst, je staromódní. Ano, ohledy k životnímu prostředí mohou pro některé firmy představovat zvýšené náklady, a tedy problémy. Ale pro jiné - ty chytřejší - může „zelené chování“ znamenat konkurenční výhodu.
Jak v posledním čísle napsal týdeník Time, rok 2006 je rokem, kdy se světové korporace začaly chovat tak, jako by sama jejich existence byla nevyhnutelně spojena s životním prostředím. A navíc je to i dobrý byznys.
„Hamižnost je dobrá!“, v anglickém originále „Greed is good!“ říká v americkém filmu Wall Street z roku 1987 investiční bankéř Gordon Gekko slavnou větu, která zachytila esenci dravého a zdravého kapitalismu. Týdeník Time ironicky poznamenává, že dnes by Gekko asi řekl: „Green is good!“
Velikost „zeleného“ trhu se celosvětově odhaduje na 600 miliard dolarů. Nejvíc kapitálu se dnes v Silicon Valley neinvestuje do internetu ani biotechnologií, nýbrž do firem vyvíjejících „zelené“ technologie.
Šéf a zakladatel jedné z největších počítačových firem Michael Dell tento týden na veletrhu v Las Vegas oznámil, že jeho společnost zavádí program „Zasaďte za mě strom“. Spočívá v tom, že zákazníci budou požádáni, aby dobrovolně připlatili dva dolary za každý zakoupený notebook a šest dolarů za stolní počítač. Za tyto peníze pak budou vybrané dvě nadace kupovat a sázet stromy.
Cílem je vyvážit emise způsobené výrobou elektrické energie, kterou počítač spotřebuje během své průměrně tříleté životnosti. Michael Dell také vyzval další výrobce počítačů, aby velmi levně nebo úplně bezplatně recyklovaly staré počítače svých zákazníků. „Je to lepší než čekat na vládní regulace,“ řekl.
Hlupák by mohl namítnout, že stromky dříve sázeli svazáci a komsomolci, takže je to levicové. Manažeři úspěšných korporací ale vědí, že ukázat citlivost k životnímu prostředí je dnes způsobem, jak si získat nebo udržet zákazníky. Je v tom možná marketingový kalkul, ale profitujeme z něj všichni.
A když je pro soukromé firmy výhodné být zelenými, proč by to nemělo být výhodné pro politické strany?
Václav Klaus mluví o „greening of conservative party“, tenhle termín však není nijak nový. Studii s názvem „Greening the Torries“ napsal už v roce 1985 známý konzervativní komentátor Andrew Sullivan, tehdy jako zaměstnanec londýnského Centra pro politická studia, mimochodem oblíbeného pravicového think-tanku premiérky Margaret Thatcherové.
„Uvědomil jsem si, tak jak to došlo Davidu Cameronovi o dvě desítky let později, že životní prostředí není nevyhnutelně levicové téma. Že je v mnoha ohledech tématem stoprocentně konzervativním,“ napsal Sullivan v komentáři pro nedělník Sunday Times 6. srpna 2006.
Václavu Klausovi možná připadá legrační šéf britských konzervativců David Cameron, který po Londýně jezdí často na kole a plánuje si pořídit větrnou turbínu a solární panely na svůj dům v luxusní londýnské čtvrti Notting Hill.
Někomu jinému zase může připadat legrační Václav Klaus.
