Jejich vztah k jaderné energii velmi připomíná vztah věřících muslimů k vepřovému, a dělat s nimi energetickou politiku musí být stejně obtížné jako vypracovávat společný kosmický program s uskupením, které staví na tom, že země je placatá. Navíc odpor zejména k využití jaderné energie je prvním přikázáním zeleného náboženství, a pokud by se v této věci předseda Bursík projevil jako heretik, ztratil by i ten zbytek autority, který ještě ve straně má.
Zelená mánie se dostává do popředí hlavně proto, že zítra mají být předány vládě (a jak doufám i zveřejněny) některé závěry tzv. Pačesovy expertní komise, zřízené před jedním a půl rokem k otázkám energetiky. Komise nedává vládě doporučení, co dělat a co ne, zvažuje jen jednotlivé varianty energetické politiky a to, jaké mohou mít důsledky. Už i to se zdá být panu Bursíkovi pochybné, protože chyba podle něho není v konkrétních závěrech, ale v „metodě práce“.
Další komentáře Bohumila Doležala najdete na jeho webové stránce
www.bohumildolezal.cz.
Zelení jsou přitom svým odporem k „jádru“ na politické scéně poměrně izolováni. Využití jaderné energie je něco, na čem by se možná dokázali jakž takž shodnout ODS, ČSSD i komunisté. ODS ale nemůže, je vázána vládním prohlášením. Zelení tak tlačí svého většího koaličního partnera k politice, která směřuje k nesmyslným experimentům, k energetické krizi a zvětší naši už tak velkou závislost na ruských zdrojích.
Rýsují se celkem tři možné scénáře: za prvé, vláda ustoupí zelenému fundamentalismu a před svým pádem přidá ke svým dosavadním hříchům ještě to, že rozjela energetickou krizi, na což se bude Paroubek vymlouvat ještě po dvaceti letech. Nebo, za druhé, vláda pod tlakem nutnosti nedokáže zablokovat rozvoj jaderné energetiky a rozšíření těžby hnědého uhlí, zelení odejdou z vlády a otevřou cestu k velké koalici, která se na nějaké společné energetické koncepci bez nich nepochybně snáze dohodne. A za třetí, Bursík prosadí odchod zelených z vlády, zelení následovně prosadí odchod Bursíka do politického podsvětí a zvítězivší jihočeské panímámy se pak snadno dohodnou s ČSSD na zásadě „jaderná energie ne, ale…“ a utvoří s nimi blok v pozadí s komunisty. Kdybych si měl vsadit, typoval bych tu třetí možnost.
