Zelené peklo

Bursík si totiž může stokrát malovat, že i za pomoci narychlo zakládaných organizací, které mu přidají delegáty, vystrnadí Kuchtovou z předsednictva. Stokrát si může plánovat, jak si pak do vedení dosadí vlastní lidi a odebere moc i republikové radě ovládané jeho oponenty.

I kdyby se to stávajícímu předsedovi zelených podařilo, problémy jeho strany to nevyřeší.

Klika Dany Kuchtové (kterou tvoří téměř polovina členů strany) totiž nezmizí, nesrazí podpatky a nezačne tancovat, jak si Bursík pískne. Stejně tak ze sněmovny nezmizí stoupenkyně Kuchtové Olga Zubová s Věrou Jakubkovou.

Naopak, jejich občasná nespokojenost a hlasování v rozporu s Bursíkovým přáním se může ještě prohloubit. Pokud totiž vicepremiér skutečně prosadí velkolepou „čistku“, mohou být poražení zatrpklejší a dělat ještě více problémů. Lze například jen velmi těžko očekávat, že by obě zmíněné poslankyně změnily názor na výstavbu protiraketového radaru jen proto, že jeho zastánce Bursík na sjezdu zvítězil. Vládě proto hlasy k prosazení radaru budou scházet tak či tak.

Stejné potíže by ale zelení měli i v případě, že by na sjezdu zvítězila klika Kuchtové. Jen v opačném gardu. Martin Bursík už oznámil, že by v takovém případě nechtěl být ani ve vedení strany, ani ve vládě. Vzhledem k tomu, že by Kuchtová kormidlovala stranu spíše doleva, lze stěží očekávat, že by Bursík nebo třeba Kateřina Jacques stáli beze zbytku za ní.

Ať už tedy zítra v Teplicích zvítězí kterýkoliv z rivalů, poražení zůstanou především zelení. Z rozhádané strany, která neumí být spolehlivým partnerem ani prosazovat vlastní témata, jsou už teď voliči rozčarovaní.

I kdyby vláda „doklepala“ zbylé dva roky, bude se šéfovi zelených jen těžko argumentovat věcností a novým stylem politiky. Při nepřekročení pětiprocentní hranice nutné pro vstup do sněmovny si pak Bursík může vzpomínat na okamžik, kdy Kuchtovou donutil z kabinetu odejít.