To nám ale docela zabraňuje pochopit, jak moc se zhoršuje názor pozorovatelů, jejiž ratingové agentury reprezentují, na blízkou budoucnost středoevropských ekonomik.
Nejprve připomeňme, že rating dluhu, v našem případě dluhu České republiky, vyjadřuje názor na jeho kvalitu, de facto pravděpodobnost, že jeho splácení a platba úroků proběhnou bez komplikací pro věřitele. Jeho zhoršení tedy vede k tomu, že kdokoliv by chtěl takový dluh převzít či nově poskytnout dlužníkovi kredit (koupit jeho dluhopisy), bude za to vyžadovat vyšší úrok. V menší míře to pak platí i o zhoršení výhledu ratingu, který investorům signalizuje, že může k takovému snížení ratingu dojít. Jde tedy pro dlužníka o událost obecně méně blahou, byť samozřejmě nemá cenu takovou změnu situace přeceňovat. V našem případě jde spíše o varování.
Ovšem naše debata na ose hledání viníka u „stávající“ vs. „předchozí“ vlády vcelku ignoruje, co se vlastně v názoru ratingových agentur děje. Taková na naše vnitřní okolnosti orientovaná debata je totiž logicky soustředěna na úvahy o tom, kdo, tedy který premiér a „jeho“ ministři/ministryně financí, provádí či prováděl neblahou fiskální politiku. Jenže o to při tomto snížení výhledu vůbec nešlo.
Český výhled do budoucna není dobrý, konstatuje agentura Moody’s. Zhorší to náš dluh i pozici firem ve světě |
Přičemž by stačilo trochu se rozhlédnout či snad jen číst originální zprávu o downgradu celou. Moody’s 5. srpna nezhoršil jen výhled u českého vládního dluhu, ale ve stejný den ho snížil ze stejného důvodu i u Slovenska. Už to napovídá, že důvod nebylo nějaké české specifikum, ale něco pro náš region společného. A agentura Moody’s nebyla se zhoršováním výhledu sama, další taková, tedy Standard & Poor’s, snížila v půlce srpna výhled svého ratingu pro Maďarsko, agentura Fitch pak minulý týden zhoršila výhled svého ratingu Slovenska.
Důvodem všech těchto změn samozřejmě nebylo nějaké společné specifikum rozpočtových politik nás a našich (v případě Maďarska „takřka“) sousedů, ale zvýšená pravděpodobnost toho, že naše na zásobování plynem dosti závislé ekonomiky zažijí letos velmi komplikovanou zimu. Mimochodem, stojí za zmínku, že Polsko, které si diverzitu zdrojů plynu systematicky budovalo, se podobným zhoršením výhledu ratingu svého dluhu vyhnulo.
Žádná překvapení
Při vší kritičnosti k české rozpočtové politice k žádným překvapením znervózňujícím zahraniční investory ve skutečnosti nedochází. To neznamená, že není co zlepšovat, jenže debata o tom u nás zastiňuje podstatně hrozivější a stále univerzálnější zhoršování názoru na budoucnost podstatné části střední Evropy kvůli potenciální nedostupnosti plynu.
Debata o energiích se u nás, zatím, vede primárně jako debata o cenách, aspekt ztráty ochoty zahraničních investorů angažovat se v našem společném regionu tu chybí. Velký kus tohoto opomenutí pak způsobuje prostý fakt toho, že česká politická, mediální, ale i analytická scéna je primárně zahleděna „do sebe“ a maximálně pak v Evropě do „Bruselu“. Jenže rozhlédnutí „po susedech“ by často přineslo při nižší námaze větší poučení a srovnání priorit. Zpráv o zhoršování výhledu ratingů dluhu středoevropských ekonomik je toho perfektním příkladem.
