Rektor nejprestižnější české univerzity se tu sám usvědčuje z nekompetentnosti. K rozpoznání plagiátu stačí umět číst, v tomto konkrétním případě číst anglicky. To jsou dvě kompetence, které se dají u vysokoškolského profesora automaticky předpokládat. I biochemik byl měl rozpoznat překlad z angličtiny, navíc v oboru tak obecně srozumitelném, jako je historiografie.
Řekněme, že rektor nechtěl předjímat rozhodnutí orgánů k tomu určených – fakultní a univerzitní etické komise. To, že texty profesora Kováře a dřívější texty britského historika Barryho Cowarda jsou shodné, je z materiálu shromážděného třemi studenty FF UK evidentní, rovněž tak fakt, že nejsou označeny jako citace. Minimálně to měl Zima říci, a neřekl.
Univerzita Karlova odebrala poprvé v historii titul. Kvůli opisování v diplomových pracích![]() |
Proč si rektor UK nevynutil rezignaci svého zástupce, když je jasné, že každý den navíc, který Kovář stráví ve vedení univerzity, školu poškozuje? Vysoké školy jsou dnes často ostrůvky pomalosti a klidu v hektickém světě. Pokud jde ale o vlastní pověst, měly by fakultní a univerzitní orgány jednat tempem, které je normální za zdmi školy. Posoudit takto evidentní případ je otázka hodin, maximálně dnů, nikoli týdnů či měsíců.
Profesor Martin Kovář místo toho, aby uznal svou chybu a tiše se vytratil, přešel do protiútoku. „Tvrdit něco takového na základě části jmenného rejstříku a části poznámkového aparátu je podle mého názoru přinejmenším neetické,“ řekl Andreje Procházkové z Respektu. Co je neetického na tom analyzovat část poznámkového aparátu nějaké práce? Není spíše neetické vydávat za vlastní dílo jiného, a to včetně poznámek pod čarou?
Dále profesor Kovář říká následující: „Píše-li několik málo relevantních historiků ve srovnatelném stránkovém rozsahu o nějakém dlouhodobě nekontroverzním historickém tématu, nelze očekávat, že budou psát něco dramaticky odlišného.“ Pravý opak je pravdou: psát o nějakém historickém tématu znovu má smysl jen tehdy, pokud k tomu lze přidat něco nového.
O plagiátorství Martina Kováře si dlouhá léta cvrlikali vrabci na střeše FF UK. A nejen jeho, ale i dalších autorů působících v 90. letech na Ústavu světových dějin, který byl sarkasticky označován za „českou školu překladatelskou“. Doufejme tedy, že prověřování původnosti děl se u Martina Kováře nezastaví.