Časy, kdy bankéři rozdávali spotřebitelské úvěry v každém supermarketu, skončily. Byla to zvláštní doba. Stačilo ukázat občanku. Do určité částky nikdo neprověřoval, zda pracujete ani kolik vyděláváte. České spotřebitelské úvěry byly něco jako americké podřadné hypotéky v miniaturním měřítku. Bankéři na vrcholu prosperity tolik potřebovali nové zákazníky, že drobné půjčky na novou televizi, počítač nebo dovolenou rozdávali na potkání. Ekonomicky to dávalo smysl.
Neplatičů bylo tak málo, že částky, které se musely odkládat stranou jako rezervy, byly podstatně nižší než celkové zisky ze spotřebních úvěrů. Teď se ale skóre otočilo, takže naháněče nových duší už v nákupních centrech nepotkáte. Úvěry se nebudou nabízet, spíš se o ně bude zase konzervativně žádat. Čekají nás roky s chabým hospodářským vzestupem a vysokou nezaměstnaností. Takže do kategorie žádaný a spolehlivý klient se dostane čím dál méně lidí.
Máme vlastně něco jako štěstí pozdního narození. Díky dlouho odkládané privatizaci bank jsme před deseti lety v praktickém životě neznali, co je to hypotéka a kreditka. Nedostali jsme, a už nedostaneme, šanci utopit se v soukromých dluzích jako Španělé, Irové nebo Američané.
