Spor mezi internetovým gigantem a bruselskými úředníky trvá delší dobu, Soudní dvůr EU v roce 2020 rozhodl, že dohoda mezi USA a Unií o předávání osobních údajů evropských uživatelů do Spojených států neplatí, protože není v souladu s pravidly GDPR, s nedávno zavedenými unijními regulemi pro ochranu osobních údajů. Pokud Brusel neustoupí, Zuckerbergovy firmy by přišly o část zisku, protože informace o uživatelích jsou hlavním zdrojem jejich příjmů.
Otázka je, kdo v tomto sporu zvítězí, ale vzhledem k ekonomické i politické síle Zuckerberga, na jehož službách jsou chorobně závislé desítky milionů občanů EU, zejména mladá generace, hrozí, že Brusel ustoupí.
V této souvislosti jsem si vzpomněl na historku, když v jedné postkomunistické zemi předseda jedné strany v rámci debaty v úzkém kruhu položertem navrhl bod do programu, a to ten, že pokud vyhraje volby, nechá sídlo nejpopulárnější komerční televize, největšího vymývače mozků, srovnat se zemí a místo – po vzoru zničení Kartága – posypat solí, aby už na ní nic podobného nemohlo vyrůst.
Meta hrozí stažením Facebooku z Evropy. Vadí jí zákaz přenosu dat do USA |
Politik měl za to, že tento krok jeho popularitu u občanů zvýší. Jenže se přihlásil jeho poradce a řekl, že se stane pravý opak. „Druhý den na největší náměstí hlavního města dorazí milion rozhořčených diváků zbořené televize, budou žádat své oblíbené seriály a reality show zpět, a vy, pane předsedo, skončíte v politice,“ varoval, načež šéf zmíněný bod zavrhl.
Co když podle této analogie skončí i spor mezi Zuckerbergem a Bruselem? Začnou davy lidí závislých na Facebooku a Instagramu demonstrovat proti politice EU? Zvítězí Zuckerbergův projekt na podrobení evropského proletariátu?
