Představitelé rodící se koalice Janotův požadavek neodmítli, ale zároveň ani neřekli, kde chtějí prostředky získat. Ostatně deset miliard chybějících v aktuálním rozpočtu vypadá vedle například penzijní reformy jako marginálie. Jenže oněch deset miliard vládnoucí trojka někde sehnat musí, a to relativně rychle.
Pro úspěch pravostředové vlády nebude ani zdaleka tak důležitá koaliční smlouva, ať bude mít osmdesát či osm set stran, ale vůle účastníků k dodržení slíbeného. Nemalou roli si zahraje, zejména na podzim, při sestavování rozpočtu, také umělecký dojem. Představme si říjnové jednání o rozpočtu, když víme, že komunální a senátní volby čekáme někdy v listopadu.
Největší potíž bude s představiteli Věcí veřejných, ti totiž chtějí udržet i protestní lumpenvoliče, kteří nejsou spokojeni nikdy s nikým a které zákonitě musejí svou účastí ve vládě zklamat. Představoval-li si někdo Nečasovu vládní koalici jako nekompromisně věcnou a účelnou, měl by urychleně vystřízlivět.
