Kremlologicky lze leccos dovodit třeba z volby místopředsedů, nicméně je namístě vzpomenout na manifestační volbu místopředsedů pro Petra Nečase.
Ten si svého času na kongresu stranické vedení nadiktoval, kongres ho poslechl, a co to nakonec přineslo, je na velikou diskusi. Úspěch či krach ODS se bude odvíjet především od výkonu a v neposlední řadě dojmu, který vedení zanechá mezi voliči.
Petr Fiala není naivní, vyhýbá se zjevným Nečasovým chybám, nepojmenovává nepřátele, snaží se nerozdělovat, drží se hesla čím méně se v minulosti budeme pitvat, tím méně ji budeme zpřítomňovat. Sázka na nové tváře je přitom dvojsečná, tváře nepřipomínají sice hned každému hříchy minulosti, avšak zase delegáti moc netuší, jak budou pracovat, a leckterý šťoura zabručí cosi o laciném marketingu nových tváří.
ČTĚTE TAKÉ: |
Životaschopnost strany se projeví v květnu při nejbližších volbách – do europarlamentu. První místopředseda Jan Zahradil si je vzal za své, předběžně počítá nejen s tím, že voliči chtějí vyvažovat, ale i s prvním rozčarováním z koaličního vládnutí. Sympatické je, že Zahradil bere předem odpovědnost za výsledek na sebe a vyvinil šéfa.
Všichni ódéesáci asi nebudou úplně vypočítaví alibisté. A tím se dostáváme k nejsvízelnějšímu problému strany – musí nějak zlomit převládající přesvědčení, že strana je společenstvím vypočítavých, ziskuchtivých rádobypodnikatelů, kteří umějí jen zneužívat veřejné prostředky. To rozhodně lehké nebude.
