Pravda je, že soud, aby měl autoritu a důvěru, musí stát na pravidlech a striktním výkladu zákonů. Ústavní soud navíc má i ve své profesionální práci, tedy rozhodování, ctít pravidlo sebeomezení.
Laicky řečeno, nemluvit do všeho a dát jasně a veřejně najevo, že některé spory mu nepřísluší a nemá se k nim vyjadřovat.
Kritika Rychetského na Ústavním soudu. Předvolební výrok o agentovi StB měl dohru |
Navíc vypadá hodně podezřele, pokud systém za politické komentáře trestá soudce soudů obecných a na ústavního si netroufne.
Připustíme-li privatizaci Ústavního soudu Pavlem Rychetským jako normu, ocitáme se v hodně nebezpečném světě. V něm konstituční tribunál nebude nezávislou pojistkou poslední instance, ale jen jednou z převodových pák moci, poslušnou společenské objednávky.
Je smutné, že soudce Rychetský svým následovníkům takto kazí pověst, ale ničemu neprospěje, bude-li nám kdokoli tvrdit: Ústavní soud jsem já.
