Kdyby nebyl planý pokus o seberozpuštění jen předkolem k důležitějšímu hlasování za tři týdny. Tehdy bude dvousethlavá pospolitost (bez těch ve vazbě či výkonu trestu) rozhodovat o Rusnokově vládě. Komunisté již svou touhu podpořit prezidentovu sestavu podmínili nějakými programovými ústupky, Zemanova pátá kolona v ČSSD pod vedením pana Haška své bezzubé podmínky též artikulovala. I předseda stranické menšiny Bohuslav Sobotka si zformuloval tu svou. Pokud premiér sežene věrohodnějšího ministra financí a část ČSSD bude dělat, že hlasy z bývalé koalice nenakupoval Lukoil, může Rusnokova vláda vládnout legitimně.
A jestli bude odmítnuta, pak může vládnout jen nerušeně, neboť prezident nebude s jejím nahrazením spěchat, nemá žádné lhůty. Jedinou reálnou překážkou bude rozpočet, ale na něj není třeba víc než prostá většina usnášeníschopné sněmovny. Podrží-li se prezident Zeman ústavních zvyklostí Václava Klause, může po čtyřech měsících, tedy třeba v prosinci, pověřit sestavením vlády kohokoli dalšího, třeba opět pana Rusnoka, a v lednu, při hlasování o důvěře, nebudou mít úvahy o předčasných volbách smysl. Patetickým ochráncům ústavy na pravici zbude vliv jen na hradní virózu.
