Třetí hlasování o nedůvěře vládě se tedy koná v hluchém bodě. Ne že by nespokojenost s úsporami a výkonem vládnutí nějak opadala, právě naopak. Tím spíš vynikne tento akt jako od počátku zamýšlené demonstrativní předstírání vedené maximou „kdybychom nic nedělali, naši voliči by asi nebyli rádi“.
Cožpak je vláda tak dokonalá, že se jí nedá při takové příležitosti věcně ukázat, kde dělá největší chyby? Kde objektivně škodí či plýtvá, nebo naopak šetří tam, kde by neměla?
Žel věcných vystoupení je pramálo a prázdná rathovská exhibice postavená na urážkách je slyšet daleko častěji. Jako by se ČSSD zhlédla v „programu“ Holešovské výzvy, i ta velice přesně ví, co nechce, ale vteřinu poté, co by se její přání splnilo, by implodovala. Opoziční poslanci si od plic zanadávají a s pocitem dobře odvedené práce půjdou ze šichty.
Jako svého druhu výsměch lze chápat i vzkaz Petra Gazdíka z TOP 09, který říká, že po skončení procesu s VV by hlasování mohlo dopadnout jinak. Kdyby totiž někdo v topce myslel rozpad koalice vážně, rozhodně by volil jinou formu než – řečeno sporťácky perverzní češtinou – veřejně vzkazovat Gazdíkem.
Dneska vláda opět nepadne, ale opoziční ostrovtip nás nemine. Tak tedy ostrý obraz a dobrý zvuk.
