Jmenování Romana Jocha premiérským poradcem pro lidská práva a zahraniční politiku zdá se být velkým přehmatem Petra Nečase. Joch sice zcela jistě není fašista. Rozhodně ne v tom smyslu, jak tento pojem definuje klasická politická filozofie. Některé Jochovy postoje se dokonce pohodlně vejdou do hlavního proudu konzervativní politiky. Joch nicméně oplývá také svéráznými názory, které ve spojení s exkluzivním přístupem k předsedovi vlády mohou právem vyvolávat obavy.
Roman Joch je autoritářem, který demokracii považuje za „úpadkový režim“, jejž je účelné za určitých okolností tolerovat, ale za jiných je plně legitimní jej odstranit a nahradit vládou autoritářskou. Také se všeobecným volebním právem má pan Joch problém, volit by podle něj měly jen ty ženy, které mají dvě a více vlastních dětí. A tak bychom mohli ve výčtu pokračovat.
Nic proti svérázným názorům, nechť je klidně ředitel Občanského institutu má a hlásá. Koneckonců máme v naší zemi i větší radikály. Nikoho z nich však premiér této země dosud neudělal svým poradcem. Vyvstává tak otázka, k čemu je pro tuto zemi dobré, aby premiérovi radil člověk, jenž má názorový problém s několika základními kameny naší ústavy? Proč vlastně Petr Nečas chce v nadstandardní míře dopřávat sluchu názorům a politickým konceptům, se kterými jeho strana neměla odvahu předstoupit před občany v době voleb?
Politologové říkají, že katolický konzervativec Nečas má k některým Jochovým názorům blízko. Ale mít blízko je jedna věc a udělat z něj svého hlavního poradce na dotyčná témata, který bude doporučovat, jak postupovat při konkrétních změnách zákonů, je věc druhá. Má člověk, který si myslí, že bezdětné ženy by neměly mít volební právo, radit ministerskému předsedovi, jak rozhodovat o lidských právech, občanských svobodách a modernizačních politických reformách?
Petr Nečas se musí rozhodnout. Chce-li být součástí demokratického konsenzu otevřené společnosti, na kterém stála ČR posledních 20 let a který sdílí i pravicové strany v Německu, Británii nebo USA. Nebo zda chce s ODS zamířit do světa Romana Jocha, do světa ultrakonzervativismu, kde ženy mohou volit až po narození druhého dítěte a homosexuálové musí svou orientaci tajit, aby neriskovali státní perzekuci? A pomoci v rozhodování by mu měly i dvě koaliční strany. I díky jejich hlasům se stal Petr Nečas premiérem, takže politické zodpovědnosti v tomto dilematu se mlčením rozhodně nezbaví.
O autorovi| Martin Ander, místopředseda SZ
