celý vagon Eurostaru při cestě z Bruselu do Londýna. Američan se rozhlédl a neochotně přikývl. Jeho ženě a tchyni, které do té chvíle labužnicky upíjely šampaňské, vystoupily na čele rýhy znepokojení. Texasan zalitoval, že se se mnou dal do řeči.
Spořádaní Američané, kteří pracují jako o život (mají nejkratší dovolenou a občasný podnikový subotnik přijímají se samozřejmostí hodnou budovatelů komunismu) a poctivě platí daně, vyšli do ulic a ti nejkrvežíznivější z nich vyhrožují manažerům pojišťovny AIG, že oni a jejich rodiny skončí se strunou utaženou kolem krku.
Americká a anglická střední třída zuří. Američané nikdy nezáviděli těm nejbohatším. Ale zprávy o vyplacení milionových odměn zaměstnancům krachujících bank a pojišťoven, které americká vláda musí ze svých peněz zachraňovat, v nich teď probouzejí vztek. Americký Senát, inspirovaný hněvem ulice, narychlo schválil protiústavní 90 % daň na všechny odměny manažerů pobírajících ročně více než čtvrt milionu dolarů (v institucích, jež přijaly finanční injekci vlády). Na rozdíl od 60. let nejde o slogany lásky a květin. Tentokrát jde o zmařené celoživotní úspory a vyfouknuté důchody.
V roce 1996 se na konferenci v Chicagu experti shodli, že stát by se měl zbavit drahého důchodového systému, odvody ať se převedou na účty jednotlivců a obchoduje se s nimi na burze. Doporučili nákup akcií coby způsob budování solidního důchodu. Tehdy se jediný hlas z pléna zeptal, co se stane, když burza krachne... Slovutní ekonomové nešťastníka utloukli tabulkami a grafy, z nichž by i dítěti bylo jasné, že burza stále poroste.
Nákup akcií se stal v USA běžným způsobem zhodnocování úspor. Celá generace Američanů chroupala ke snídani lupínky, pečlivě si čistila zuby dentální nití a běhala za úsvitu kolem bloku, aby se připravila na dlouhé a aktivní stáří. V okamžiku, kdy se hodnota akcií propadla o 50 %, rozplynuly se i úspory, vidina šťastného důchodu byla pryč. Vidět pak, jak ti, kteří téměř přivodili pád celého kapitalistického systému, ještě arogantně shrábnou milionové odměny z peněz daňových poplatníků, bylo víc, než mohla veřejnost unést.
Angličané sice dětem řekli, že vybíjet okna a ničit mercedes exbankéře Freda Goodwina je lumpárna, ale i přesto si myslí, že je gauner a svou sedmnácti milionovou penzi daňovým poplatníkům v podstatě ukradl. A jistý profesor anglické univerzity vybízel studenty, aby hosty summitu G20 přivítali s figurínami bankéřů oběšených na sloupech pouličních lamp.
Jeden z nejschopnějších českých ekonomů se rozčiluje nad stránkami Financial Times, že se z nich staly komunistické noviny. Bývalý člen KSČ, který se – díky své píli a inteligenci – domohl majetku a postavení, reaguje přesně jako celá řada globálně operujících bankéřů (finančně imunních i vůči depresi). Pořád ještě nechápou (tady jde o tzv. emocionální inteligenci), že se něco stalo. Něco se zlomilo. Tržní systém bude regulovaný jako nikdy předtím a daňoví poplatníci budou nejspíš volit ty, kteří ponesou na rtech rovnostářství. Chladné hlavy teď bijí na poplach, mají strach, že se regulace přestřelí a s vaničkou se vylije i dítě. Připomínají, že kapitalismus, kterému teď jeho vlastní veřejnost nemůže přijít na jméno, přece dokázal velké části lidstva přinést blahobyt.
„Vy jste ale laskavá žena,“ třásl mi rukou americký bankéř ještě na peronu v Londýně. Přemýšlela jsem, jestli začínám být podobná babičce z pera Boženy Němcové, ale pak jsem si řekla, že poté, co ho málem lynčovali v kavárně v Paříži (když přiznal, že není příznivcem Obamy a že je bankéř), byl pouze vděčný za svou první poklidnou konverzaci. A to ještě nečetl e-mail z banky – nabádali ho, aby po dobu trvání summitu G20 nechal oblek doma, dostavil se v přestrojení, a vyvaroval se tak útoku ze strany demonstrantů. Zlomyslnost a hněv je jedna věc, násilí druhá. Obama i Brown by měli v příštích týdnech volit slova tak, aby vztek postupně vyšuměl. Zloby je nějak moc a pořád roste.
autorka je londýnská dopisovatelka Pátku
ANASTÁZIE HARRISOVÁ Jistě, mnozí finančníci jsou skutečně arogantní gauneři. Ale nejsou
výzvy k jejich likvidaci už trochu moc?
