Ivan David: (16.1.2017 12:41) Zařízení Anavita neznám. Psychiatrická zařízení jsou také vhodná k léčení Alzheimerovy choroby. V časných stádiích je ovšem vhodnější specializovaná ambulantní léčba. V pozdních stadiích už příliš léčit nelze, je potřeba poskytovat ošetřovatelskou péči a ta je velmi náročná. Rodiny, pokud je nemocní vůbec mají, to často nemohou zvládnout při nejlepší snaze. Soukromá zařízení jsou vždy drahá a ne vždy nutně dobrá. Muži obecně byvají poněkud agresivnější. Je to pro nemocného těžké, když je desorientovaný a má pocit ohrožení, lidi nepoznává a bojí se...

Ivan David: (16.1.2017 12:36) I ve velké nemocnici jsou na každém oddělení "malé skupiny". Hodně malé zařízení nemůže být schopno nemocné třídit podle jejich potřeb, proto nemůže všem věnovat potřebnou péči. Zařízení sociální péče samozřejmě mohou být malá protože bývají specializovaná. Každý pracuje jak umí. A někdy ještě hůř. I lékaři. Samozřejmě všichni víme, že léky se nemají bez dostatečného důvodu kombinovat, a že léky proti úzkosti, které jsou bezprostředně účinné, jsou návykové. Jenže pacienti si to tak často vynucují. Pro každého lékaře je to dilema.

Ivan David: (16.1.2017 12:27) Myslím, že už jsem Vám odpověděl.

Ivan David: (16.1.2017 12:26) Nevím, co jste dělal po LSD. Je možné že "prázdná přeplněnost" byl spíše následek LSD než léků proti úzkosti a pro "psychickou integraci". Doporučuji Ván nezneužívat LSD. LSD a Vaše osobnost, která tenduje k jeho zneužívání, je zřejmě správná diagnóza. Předpokládám, že lékaři se řídili obecnými pravidly. "Psychiatrie" není v tak špatném stavu, určitě je v lepším, než je stav společnosti a chování některých jednotlivců.

Ivan David: (16.1.2017 12:19) Vážený pane doktore, jako lékař jistě vítě jak obtížné a často málo účinné je léčení migrén a to i jak uvádítě "léky od bolesti". Pokud Vás transportovali do Psychiatrické léčebny v Brně Černovicích, zřejmě jste v popisu událostí něco zásdního vynechal, protože migrénu samotnou na psychiatrii neléčíme. Jak jistě víte, omezovací prostředky nejsou léčebné, ale jsou součástí ošetřovatelské péče v nezbytných případech. Jak dospěli k názoru, že jsou pro vás potřebné, to netuším, ale migrénu tím rozhodně léčit nezkoušeli. Stejně tak netuším, jakými léky Vám údajně vyvolali depresi. Kdybyste se obrátil se žalobou na soud, soudní znalec, který by měl k dispozici veškerou protřebnou dokumentaci by to osvětlil a soud rozhodl.

Ivan David: (16.1.2017 12:11) Nevím, na jakou moji odpověď reagujete.

Ivan David: (16.1.2017 12:11) Nejsem příznivcem lidských práv na LSD. Těžko říci zda a proč Vás v Opavě přikurtovali. Jestliže Vás přijali na oddělení, odpovídají za Vás. Nemohu vyloučit, že postupovali špatně. Vy máte pocit, že máte "právo" na LSD a domníváte se, že pro ostatní z toho vyplývá povinnost o Vás pečovat k Vaší plné spojojenosti. Oni by tu povinnost neměli, kdyby jste nevyužil svého "práva na LSD". Užití LSD je vždy "zneužití" a pokud jste užil dobrovolně, předpokládám, že ano, následky máte nést sám.

Ivan David: (16.1.2017 12:04) Nevím, jak co nejzdvořileji sdělit, že se mýlíte. Pokud Váš manžel opravdu trpí schizofrenií, pak účiny Olanzapinu jsou mnohem komplexnější než že by šlo jen o příznivý vliv na spánek. U dlouhodobě nemocných schizofrenií je někdy obtížné rozhodnout, nakolik je nedostatek zájmu a iniciativy důsledkem vlasního nepříznivě probíhajícího onemocnění a nakolik důsledkem nedostatečné stimulace v málo podnětném prostředí. V různé míře má vliv obojí. Tito pacienti s chronickou zvlášť nepříznivě probíhající schizofrenií obvykle dávají přednost naprosté pasivitě. Mimochodem paní ombudsmanka a její spolupracovníci to pokládají za "lidské právo" nemocných nechat je povalovat "když chtějí". Kdyby měli odbornou úrověň věděli by, že je to špatná praxe a podporovali by naopak aktivizaci nemocných i "proti jejich vůli". Snažte se manžela nutit k činnosti, aspoň k té, kterou dělá nejméně nerad. Tak ho udržíte aspoň v relativně příznivé kondici. Pokud v okolí působí nějaká kvalitní, aktivní smysluplná organizace nabízející v tomto ohledu pomoc, zkuste se s ní spojit.

Ivan David: (16.1.2017 11:55) S myšlenkami nebojuji, hledám řešení nebo se smířím s neřešením toho, co vyřešit nemohu. Laická veřejnost podíl vlivu prostředí na procesu vzniku duševní poruchy velmi přeceňuje, protože laicky hledá "příčinu" a najde často nějakou falešnou- v vlivu okolí. Například jako v "Babičce Boženy Němcové", že Viktorku uhranul černý myslivec. Těžko mohli vesničané řijít na to, že jde o nedbytek dopaminu v jistých strukturách mozku. Křehké osobnosti mají samozřejmě větší problém udržet svoji psychickou stabilitu. A ti, kteří mají problém udržet svoji psychickou stabilitu jsou křehcí. Vnější příčiny jsou poměrně zřídka hlavními příčinami poruchy (u hospitalizovaných asi 4%).

Ivan David: (16.1.2017 11:48) Lékaři vždy s blízkými pacientů spolupracovali, pokud je to pro léčení přínosné, a to většinou je. Problém je v tom, že v době "lidských práv ad absurdum" s tím pacienti musejí výslovně souhlasit. A jim se to začasté nelíbí. Někteří blízcí si ovšem spoluprávi představují jako plnění svých příkazů personálem. Spolupráce ovšem předpokládá oboustrannost. Tendence některých sestrer je se "emancipovat" a nepodléhat vedení lékaři. Někteří vedoucí z řad ošetřovatelského personálu tuto tendenci velmi podporují. Oddělení, kde vládnou sestry, je příšernost - nakonec i pro sestry samotné. Někteří lékaři se vyhýbají konfliktům s ošetřovatelským personálem jadnak z alibismu, jednak z pudu sebezáchovy, neboť ošetřovatelský personál, vůči kterému nemohou uplatňovat odměny a tresty dovede jejich práci velmi ztížit a znepříjemnit. Všude, kde je ve vedení dualismus, trpí kvalita výsledné činnosti. Nezpochybnitelným šéfem má být primář. Nese odpovědnost a musí mít i nástroje ovlivnění. (Tečka!) Pacienti, pokud sami nejsou lékaři specialisty nikdy nevědí "co je to za lék". Je však zbytečné jim tajit, jak se lék jmenuje. Za výsledek odpovídá lékař, tak musí rozhodovat. Pokud chce rozhodovat pacient, tak ať se léčí sám. To nesmí platit u pacientů, kteří nejsou schopni rozpoznat, že braním či nebraním léků škodí sobě nebo jíným. Sestra má za úkol podávat ordinované léky. Ordinaci má vysvětlit ošetřující lékař. Na vycházky má nárok každý, kdo není hospitalizován nedobrovolně. Vycházky nesmějí narušit teraputický režim a režim oddělení. Pokud pacient režim nedodržuje a je hospitalizován dobrovolně, má být propuštěn.

Ivan David: (16.1.2017 11:34) Nedokáže, protože systém není a ani mimo systém se tím příliš nikdo nezabývá krom některých akademických pracovníků. Určitě se na tom dá "udělat" PhD. Vyhoření pracovníků je problém všude na světě. Proto Vydrží jen ti odolní - a těch ubývá. Proto je personál psychiatrických nemocnic nadprůměrně starý proti jiným oborům. Proti vyhoření se bojuje těžko. Jde o souběch osobnostních dispozic, výchovy, podpory (nebo její absence) a faktické náročnosti práce.

Ivan David: (16.1.2017 11:30) Otázka je to velmi komplexní. Různá oddělení někdy i téže nemocnice mají různou úroveň péče. Je to jednak na personálu a vedoucích pracovnících aby udrželi správnou praxi. Dnes je obtížné sehnat (za ty peníze) nejen kvalitní personál, ale i kvalitní vedoucí. Druhou podstatnou věcí je naprostý nedostatek kontrolní činnosti. Mám na mysli průběžné kontroly. Ty byly s velkou slávou zrušeny v roce 1991, když tehdejší ministr Doc. Bojar zrušil krajské ústavy národního zdraví, které na území své působnosti kontroly prováděly. Sám věděl, že je to špatně a tvrdil, že musí být organizována jiná kontrolní činnost. Od té doby žádná organizována nebyla, Koncepci oborů zajišťovali "hlavní odborníci". Ti byli zrušeni v zápalu boje proti "komunismu". Proto většina oborů žádnou použitelnou koncepci nemá. Ostatně nebylo by možno ji zasadit do kontextu koncepce celkové, protože ta neexistuje. Nabízí se otázka, co jsem udělal jako ministr. Předložil jsem koncepci zdravotnictví, jejíž přijetí ve vládě zablokoval Špidla, protože se obával, že bych byl hůře vyhoditelný, o což od počátku usiloval. Navrhl její "vzetí na vědomí, aby nebyla závazná". Moji snahu vrátit do systému koncepci a průběžné kontorly hodnotili politici a jim poplatní novináři jako návrat k socialismu, kterému je nutno stůj co stůj zabránit. Protože není průběžná kontrola, je o to více případů špatné praxe. Řeší se až maléry, nejčastěji až po mediální aféře. "Řeší" je Ministerstvo zdravotnictví, vedení nemocnic, lékařská komora... Tam samozřejmě hrozí, že je podle potřeby řešitelů zveličí nebo bagatelizují. Pak nastoupí policie a soudy a soudní znalci... Co můžete udělat? Můžete si stěžovat, to znamená se nebát. A také chválit příkladnou praxi- tedy v tomto případě příslušné oddělení Psychiatrické nemocnice Beřkovice. Nemyslete si že pochvaly a stížnosti jsou lhostejné těm, kterých se týkají. Pokud jde o tlumení, je to forma "omezovacích prostředků" a je to vadná praxe od samého počátku. Od osmnáctoho století a někde i dříve až do padesátých let se podávalo opium a jeho deriváty. Čím je méně personálu a čím jee horší, tím více nadbyxtečných tlumivých prostředků. V některých případech jsou samozřejmě nutné.